25. září 2017
Podzimy důchodců
Zamysleli jsme se nedávno a zjistili, že už devátý rok pořádáme
v září „důchodcovské vycházky“. Jen tak pro rekapitulaci, bylo to takto:
09/09 na Hvozd
09/10 na Klíč
09/11 do Rousínova a přes Sirný pramen domů
09/12 na Tolštejn a do Jiřetína
09/13 přes Údolí samoty do Nového Boru
09/14 na skály v Jonsdorfu a zpět do Trávníka
09/15 do Oybinu a pak přes Hvozd do Trávníka
09/16 na Popovu skálu u Horního Sedla (do
Rynoltic a zpět busem)
No a letos jsme vyrazili Z Trávníka kolem Zeleného
vrchu do Drnovce. Odtud jsme pokračovali po zelené značce kolem skalní kapličky
do Kunratic. V jedné skále blízko kapličky jsou mechem zarostlá vytesaná
písmena A.H. (asi pozůstatek po idolu místních sudetských Němců). Tam
jsme se v místní hospodě výborně najedli – vaří tam náš kamarád mistr
kuchař z Naděje. Na kole tam za námi dojel mistr cyklista Pepík, na
kterého si vzpomenete ze článku o loňské cyklistické cestě k Baltu. A ještě jeden zážitek jsme tam měli, když nám
k našemu hodování zazpívala servírka několik písniček s doprovodem
hudby (karaoke)!
V Kunraticích mají ještě jednu památku – sochu císaře
Josefa II. Pochází z toku 1883, za první republiky byla odstraněna, ale
v roce 1946 si ji Kunratičtí obnovili. Je malovaná, jako bývaly sochy
v Mezopotámii a ve starém Egyptě.
Pak jsme prošli Kunraticemi a konstatovali, že si do délky
moc nezadají s Lovosicemi. Snad jen v Lovosicích nemají tolik
uštěkaných psů, kteří nesnášejí dědky turisty. Po levé straně silničky do
Mařenic jsme si prohlédli řadu skal, které jsou oficiálně zapsány jako
horolezecké skály s vyznačenými výstupovými cestami. Skalní suky mají poetické názvy jako Ztracený
vodník, Kunratická jehla, Sklepní věž nebo Mařenický kámen.
Podél kunratických
rybníků (na pravé straně silnice) jsme došli až k rozcestí, kde se silnice
dělí na směr do Drnovce a do Mařenic. Tady nás čekal kamarád z Trávníka
s autem a kousek nás popovezl do Mařenic k osvědčené hospůdce u
Břicháčků, Čas u piva nám rychle ubíhal a v šest večer jsme se autobusem
svezli zpět do Trávníka. Pěšky jsme ušli asi dvanáct kilometrů.
Tak teď jen, aby nám dědkům zdraví sloužilo a zvládli jsme
příští rok jubilejní desátou vycházku.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]