18. září 2017
Dobří holubi se vracejí
Ale k nám se občas vracejí i naši emigranti u roku
1968. Teď jsme tu měli na pár dní
kamaráda Lexu z daleké Kanady a dokonce i se svojí dcerou. Lexa
s celou rodinou přesídlil přes Rakousko v listopadu 1968, těsně před
tím, než od MNV zakoupil „autobusovou
čekárnu“ v Trávníku (předkupní právo tehdy z „rodinných důvodů“ přepustil
našemu TV Sašovi).
Od roku 1989 tady byl už asi čtyřikrát, jeho Olinka (se
kterou se před lety v Kanadě rozvedl) tady byla dokonce ještě
častěji.
Lexa sem přijel autem
z Drážďan, kde je pochovaná jeho babička a maminka. Obdivovali jsme, jak jeho dcera Monika mluví
výborně česky, ačkoliv zde do školy nikdy nechodila (prý si vždycky chtěla
zachovat kontakt s námi). Navštívili několik chalupářů, byli na obědě u
Ládi s Vlastou na houbové omáčce a ve cvikovském pivovaru si pochvalovali
chutné jídlo. Zajeli jsme s nimi se
podívat do Oybina (ovšem počasí tomu výletu nepřálo). Pak se zúčastnili
středeční sleziny v místní osvěžovně, kde se sešli alespoň chalupáři-
důchodci (co už nemusí do Prahy do práce) a dojatý Lexa zaplatil kamarádům dvě
rundy (samozřejmě doprovázené známým přípitkem Héj rup!).
Zavzpomínali jsme na mladá léta (a mladé lásky nebo to byly vlásky?). Další den
odjeli ještě navštívit terezínské ghetto a Malou pevnost. K večeru se
vrátili do Drážďan, odkud přes Frankfurt odletěli domů do Kanady.
Monika slíbila, že se za rok ukáže znovu, moc se jí mezi
námi líbilo. A vkládám pár fotek na dokreslení.
To jiný emigrant, Slávek, který se sem vlastně vrátil, aby
ve Cvikově získal svoji lásku z mládí, a který vždy stanoval na zakoupeném
kousku pozemku na Knesplovce, se zřejmě už nevrátí. Pozemek prodal, ale zdá se,
že jsme tak získali šikovného kytaristu k našim ohňům. Nový majitel pozemku
bez vody a elektřiny - ajťák Matěj - je i
instruktorem na dětských táborech, naše končiny zná a líbí se mu zde i
v těch trampských podmínkách.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]