24. srpna 2017

O našich sou-chalupářích



Protože je zrovna výročí, kdy se u nás usadili sou-druzi z SSSR a dalších států, napadlo mne, že nežádaným podnájemníkům v našich chalupách bychom taky mohli říkat sou-chalupáři.

A že jich je!

Letos si všichni stěžují, že už v létě se do chalup stěhují myši. Běžné je, že se do relativního tepla stěhují až na zimu. A tak jsou pastičky a jedy v permanenci. Problém je, že paní domu se často myší natolik štítí, že odmítá vyhodit i mrtvou myš z pastičky. My jsme před pár lety dostali asi 3 kila růžových granulí, prý jed na myši. Asi polovinu jsme už vypotřebovali a protože jsme neobjevili žádnou mrtvou myš, zdá se, že jim „jed“ šel k duhu. Nyní se prodává jed na myši pod názvem Ratimor. Jedna místní chalupáři to propagovala s tím, že po sežrání myši chcípnou, vyschnou a nesmrdí. Nevím, u nás to sežraly, dva dni nám něco smrdělo a přes intenzivní hledání jsme myší mrtvolku nenašli, ale je fakt, že pak ten zápach zmizel. Sušená myš pod podlahou už asi nesmrdí.

 U sousedů, kteří jezdí na chalupu jen málo, se vloni usadili sršni a vybudovali si pod střechou mohutné sídliště. Nakonec je majitel po postřiku nějakým biolitem zlikvidovat, aniž si vyžádal zásah hasičů, který jsme mu při pohledu na sršní sídliště doporučovali.

 Dalšími chalupářskými podnájemníky jsou pavouci.  Ti s malým tělíčkem dlouhýma nohama alespoň nedělají pavučiny.  Pavučiny nemají hospodyně rády, ovšem i když se vymete pavučina /její majitel obvykle včas uteče), ale za den dva je zase pavučina na svém místě.

 Dříve bylo běžné, že v každé místnosti na chalupě byla mucholapka, taky ovšem v každé chalupě byla nějaká ta koza nebo dokonce kráva a obvykle i králikárna. To se mouchám líbilo. Dnes jich tolik není, pokud nemáte chalupu zrovna u pastvin pro krávy. Ale i tady zasáhl pokrok. Místo nevzhledných mucholapek se používají umělohmotné plácačky a dokonce i elektrické plácačky, kde ne hustá síť kovových drátů nabíjena z bateriového měniče vysokým napětím a větší mouchy či vosy se likvidují na principu elektrického křesla. A běžným chemickým prostředkem je sprej Biolit (dnes je v univerzální variantě jak na lezoucí tak na létající hmyz).

A takovým velmi nepříjemným spoluobyvatelem je červotoč. Pokud je napaden jen nějaký kus nábytku, je možno jej ošetřit chemicky, pokud je to menší kus dá se odvézt do louhovny, kde se zbaví nejen červotočů, ale i vrchního laku. Je ověřeno, že bývalé obyvatelstvo si oblíbilo lak hráškové barvy, kterým byly natřené nejen kusy nábytku, ale i stěny a trámy chalup. A opalovat lak ze stropu nebylo jednoduché, pokud vám žhavé kousky laku padaly za krk!




A na závěr jsem si nechal kuny. O kunách, které pobíhají po půdách, koluje řada historek i s recepty, jak je zahnat. Někdo jim pouštěl tranzistorové rádio (nevím, jestli účinnější na jejich zahnání jsou zprávy, lidová hudba nebo popík), jiný chalupář si v zoologické zahradě vyptal tygří trus a rozmístil ho na půdě. A taky se vypráví, že je kuna schopná prokousat kabely v autě, zvláště když přijedete za tmy a motor vydrží teplý a poslouží kuně jako pelíšek.



 Nedávno jsem na internetu četl o patálii s kunou. Kunu s mladými se majitelce podařilo vystrnadit (bohužel neuvádí způsob), ovšem po nějaké době pozorovala v koupelně, odkud vedlo odvětrání na půdu, nějaké „drobné mušky“.  Nejdříve je spláchla, ale druhý den zjistila, že se jedná o blechy, které se z kuního hnízda začaly stěhovat za potravou (a z koupelny i do dalších místností!). Pokus o jejich likvidaci vyzněl marně a tak to vyústilo v objednání odborné firmy (samozřejmě s hrůznou představou, co řeknou sousedi, až před chalupou zastaví auto s příslušnou deratizační reklamou!). To dopadlo dobře, přijelo nenápadné auto, zajelo na dvorek, kde se pracovníci převlékli do protichemických obleků a prohlédli si působiště blech. Utěšili majitelku, že horší by byla likvidace štěnic, což je prý v současnosti dosti častá jejich činnost v bytech, pronajímaných zahraničním dělníkům.

Místnosti vystříkali a poučili majitelku, že přípravek je účinný po dobu několika dnů. Po tu dobu se nesmí větrat, vytírat, prostě uklízet. Nejlepší je se na týden z domku vystěhovat. Ovšem je prý nutné alespoň jednou za den místnosti projít, aby lidský pach nalákal ještě vylíhlé blechy z úkrytů, aby přišly do styku s jedem na podlaze a nábytku. Kromě toho prý musí ozmístit v místnostech misky s vodou a trochou jaru. Pokud se v nich přestanou objevovat chcíplé blechy, je po kalamitě a je možno uklidit a znovu se nastěhovat!

// vystavil prochpra @ 11:37 Komentáře: 2

13. srpna 2017

Buď máme vody málo nebo moc

Ta příroda se člověku nezavděčí.



Minulý týden to vypadalom že je vody dost, neb často pršelo (i když na posezení u sudu se udělalo hezky).. Ale ještě před pár dny všichni bědovali jak je období sucha a vláda vyhlašovala akci „dešťovka“ (ne žížala, ale schraňování dešťové vody, aby nám neodtékala za hranice.
Psal jsem už několikrát o problémech s vodou (o její ceně, o šetření a zpomalování jejího odtoku - například v květnu 2016).
A ještě je nám vysvětlováno, že musíme rozlišovat vodu na pití a na to ostatní. /­­­­To už je vážnější. A když nám do toho orgán z České Lípy vyhlásí zákaz nabírání vody z potoků a říček na zalévání, tak máme kalamitu.
No a už je z toho kšeft. V posledních dnech se objevily inzeráty, které nabízejí dodávku a instalaci plastových podzemních nádrží na dešťovou vodu, že kterých si můžete pumpovat vodu na splachování záchodů, na zalévání a ledacos jiného. Do těch nádrží se svádí voda z okapů nebo pevných ploch kolem domků (ovšem přes filtry, které nepropustí nečistoty). Pod zemí nádrže musí být, aby nezamrzaly a bylo je možné užívat po celý rok.  Pro případ přílišného přítoku dešťové vody musí být nádrž vybavena i přepadem s trativodem.
Na připojeném obrázku je schematicky taková nádrž vyobrazena, lze ovšem předpokládat, že pro běžného chalupáře to není finančně dostupné řešení.
Dešťová voda, vzniklá odpařováním, by měla být chemicky čistá. Pamatujeme se ovšem na kyselé deště.  V atmosféře totiž dochází ke kontaktu odpařené vody s různými chemickými látkami. Ovšem kvalita srážkových vod je naprosto vyhovující pro splachování WC, praní prádla nebo zálivku.
Dnes už jsou skoro u každé chalupy sudy, do kterých svádíme vodu z okapů a pak s ní zaléváme. Někteří kutilové mají dokonce nainstalovány sudové kaskády.  Pro případ průtrží mračen je dobré mít sud opatřený přepadem (odtokovou rourou), aby při přetečení voda ze sudu necákala na stěnu domu (na to se naše manželky tváří nevrle). Dešťová voda je na zálivku nejvhodnější, protože na rozdíl od pitné není chlorovaná. Některé rostliny prý chlorovanou pitnou vodu vůbec nerady (prý rododendrony nebo třeba kanadské borůvky).
Nejlépe jsou na tom ti, kterým po pozemku teče porok. Je dobré si na něm zřídit rybníček nebo alespoň do potoka instalovat starou vaničku, odkud můžeme odebírat vodu na zalévání. Vzpomínám, že v Praze za Stromovkou u tak zvané Malé říčky (rameno Vltavy) byla zahrádkářská kolonie a že z plotů vedla do vody roura a majitelé zahrádek si pumpovali elektrickým čerpadlem vodu na zalévání.

// vystavil prochpra @ 16:48 Komentáře: 1

4. srpna 2017

Varhany



Nebudu psát o kostelních, ale o přírodních čedičových.

Nedávno byl v televizi pořad o Lužických horách, kde herec Vladyka bohužel ukázal jen část Lužických hor na západ od Nového Boru. Samozřejmě tam byla tak zvaná Panská skála u Práchně, kterou všichni známe z filmu Pyšná princezna.

Jedná se o ztuhlé magma čediče, které postupně chladlo v sopečném jícnu a ztuhlo do většinou šestibokých dlouhých sloupců. Odkryty byly hlavně při těžbě, kdy v okolí nalezneme zasazené sloupce jako ohraničení pozemků, ale hlavně byl čedič exportován do zahraničí. Na Panské byl vydán zákaz těžby už v r. 1895, ale nebyl zcela dodržován, takže až někdy po roce 1948 byl tento útvar vyhlášen za Národní přírodní památku.

U Panské skály byl asi skoro každý. Je tam velké placené parkoviště, ale prohlídka samotné skály je zdarma.

V uvedeném televizním pořadu byly ukázány i další obdobné sloupcové stěny, a sice Zlatý vrch a Stříbrný vrch u České Kamenice. Toto místo je mnohem méně známé a dostaneme se k němu při cestě na rozhlednu Studenec. I zde se v devatenáctém století těžily čedičové sloupce, ale až v r. 1964 bylo toto místo prohlášeno za Národní přírodní památku. I Zlatý vrch působí majestátně, protože sloupce čediče jsou dlouhé až 30 m.

A ještě jedny varhany nalezneme asi 3 km odtud - nad údolím Kamenice narazíme na skalisko Pustý zámek. Zde uvidíme hohutné sloupce o délce až 25 m, ovšem uložené vodorovně.


I v našem okolí se nachází čedičové varhanyale jen o skromnějších rozměrech. Jedny jsou na skalním hřbetu, zvaném Dutý kámen u Drnovce (po levé straně silnice ze Cvikova do Jablonného – po zelené značce).

Druhé jsou ve skalním městě hned za našimi hranicemi nad Jonsdorfem. Dostaneme se tam po přejetí hranic z Krompachu, když odbočíme na začátku Jonsdorfu po červené značce. Vlastní varhany jsou jen malé, ale okolní skalní město stojí za prohlídku (v jednom z opuštěných lomů na mlýnské kameny je letní divadlo, kde se občas hrají hry podle knih Karla Maye).

// vystavil prochpra @ 14:49 Komentáře: 0

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]