19. července 2017
Odcházení
se netýká jen
prezidentů, ale i nás chalupářů. V prosinci jsme se v pražském
krematoriu rozloučili s kamarádem Mílou Šochmanem.
A 17.
července měl v mařenickém kostele zádušní mši a pak byla urna s jeho
popelem uložena do hrobu na hřbitově vedle kostela.
Kdysi nějaký
myslitel prohlásil, že neznabohům se snáz žije, ale věřícím se snáz umírá. Panu
faráři z České Kamenice, který obřad sloužil, je nutné vyslovit velké
uznání. Velice hezky o Mílovi hovořil, dal slovo jeho dětem a i jím zpívané
části mše měly muzikální úroveň. V kázání vyslovil naději, že tak, jako
v přírodě platí zákon o zachování energie, mohou věřící předpokládat, že z živého
člověka se po smrti zachová duše.
Na mši a
uložení urny s Mílovým popelem přišli především jeho přátelé
z Mařenic, kde měl chalupu a kde již dlouhá léta trvale žil. Kamarády
z Trávníka a Naděje zastoupili alespoň tři z nás. 
Lromě páru
fotek z obřadu připojuju stařičkou pozvánku na oslavu Mílovy první svatby, kterou
ve svém archivu vylovil kamarád Lexa z Kanady a poslal nám ji. 
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]