22. června 2017
Je nás mnoho a ledacos podnikáme
Zkusme se číselně podívat podívat na chalupářskou komunitu
v našich dvou vesnicích – Trávníku a v Naději a jejich společné
aktivity.
Z městského úřadu pochází informace, že zde máme asi 70
trvale bydlících a přihlášených obyvatel.
Několik obyvatel zde sice máme natrvalo, ale stále ještě
mají byt až už nebudou moci obhospodařovat svou chalupu.
Započteme-li i rekreující se chalupáře, kteří zde nejsou
trvale, dostaneme se na číslo asi 300 obyvatel (včetně dětí). Většinou se jedná
o Pražáky, ale několik chalup patří i majitelům z České Lípy, Nového Boru apod.
Ve Spolku Trávník a Naděje je organizováno asi 50 členů, což
prakticky představuje reprezentaci 50 chalup.
Jak je zřejmé z článků o chalupářských aktivitách, je
zde skupina chalupářů /rodiče ve věku mezi 65 až 80 roky, jejich děti ve věku
mezi 25 až 50 lety a velká skupina vnoučat), kteří se zde usadili
v padesátých a šedesátých letech a od té doby drží pohromadě.
V šedesátých letech se sem jezdilo společně tak zvaným
„zahrádkářským autobusem“, protože auta a motorky měli jen někteří šťastlivci.
Proto vznikla tradice čtvrtečních srazů v pražské hospodě, kde se
domlouvalo, kdo jede na víkend a kdo někoho může vzít. Do roku 1968 se
pracovalo ještě i v sobotu dopoledne, takže se na chalupy dorazilo až
odpoledne. Několik chalupářů, co
pracovali na železnici a měli režijní jízdné, jezdilo vlakem a tak pěšky ze
Cvikova (kam tehdy ještě jezdila lokálka ze Svoru) dorazili až navečer.
Tato parta (tehdy mládež ve veku 18 až 25 let) pořádala
šiškové války pod Milštejnem, olympiády na louce před Štekrtovými (tam se
pořádaly i fotbalové zápasy). Na počátku sedmdesátých let přišel do mody volejbal,
nohejbal a tenis, takže jsme si vybudovali písčitý kurt na zahradě u Bucků.
Pánové tam mužně zápolili a dámy přihlížely mezi krmením dětiček.
Když se první z nás dožili čtyřicítky, započala éra
společných oslav kulatin a půlkulatin. Nejdříve jsme se scházeli u někoho
v chalupě nebo v hospodě (často jsme si pronajali lokál u Břicháčků
v Mařenicích), později se zavedl systém letních sudů. U několika chalup vznikl dostatečný prostor
na to, aby se zde sešlo 40 – 50 chalupářů, oslavenec zaplatil sud piva a na
velkém ohništi se na síti z prohazovačky grilovaly buřty a masíčko. Tento
rituál funguje dodnes, ovšem aby se zaplnily všechny prázdninové soboty, platí,
že sud dává i šťastný děd či praděd. Teď se proslýchá, že se chystá sud i na
oslavu svatby v jedné chalupářské rodině.
Samozřejmě, že kromě hromadných slezin se konají i sedánky
v menším kruhu sousedů či známých, kde se slaví i neokrouhlé narozeniny
nebo se lidé sejdou jen tak, že se jim chce si popovídat u společně preferované
značky piva. Není hezké, že jsou občas vystavováni posměškům jako by se
vyčleňovali.
Kromě takových místních sešlosti se řadu let praktikovaly i
týdenní spanilé jízdy po zemích českých. To se smluvili manželé z pěti –
šesti chalup a společně na týden vyrazili někam do penzionu. Přes den se konaly turistické vycházky, večer
se společně sedělo, popíjelo a povídalo. Myslím, že poslední takový výlet se
konal v roce 2004 na Pálavu na Jižní Moravě.
Menší kroužek důchodců v posledních letech pořádá zářijový pochod někam do okolí (o vánočních pochodech ani nepíši, ty jsou známé ze samostatných článků).
Od té doby se uskutečnilo i několik zahraničních zájezdů do
Turecka a na Kypr (většinu deseti – dvanácti účastníků tvořily naše chalupářky,
doprovázené jako mravnostní dozor jedním či dvěma chalupáři).
Zvláštní pozornost si zaslouží i individuální cesty za moře. Je mezi námi několik cestovatelů
například do USA, Kanady, Japonska či
Jižní Ameriky.
Tak ať nám ty naše počty neřídnou a ať naše společné
aktivity přetrvávají.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]