24. dubna 2017
Život s vodou
V lednu jsem psal o ceně vody. Je to téma, které hýba naší
společností. Nedávno se stalo námětem pravidelné čtvrteční debaty „Máte slovo"
kterou vede moderátorka Jílková.
Jistě si ji připomenete z pořadu Kotel, který běžel na
stanici NOVA od roku 1998. Tehdy měl pro nás zvláštní půvab, protože téměř
pravidelně jsme v něm viděli debatéra-kotelníka kamaráda Alýška z Naděje.
Oba tato pořady umožňují diskutovat p různých problémech a
nešvarech naší společnosti s tím efektem, že … to není nic platné. V nedávném pořadu o ceně vody, se opět náš chalupář dostal ke slovu.
Jak to s tou
vodou bylo:
V roce 1993 bylo v České republice přibližně 12 až 13
státních vodárenských podniků, ze kterých se vláda rozhodla udělat řádově 50
okresních vodáren v podobě akciových společností, které měly být v rukou měst a
obcí a lépe fungovat. Od roku 1996 se postupně začaly objevovat nabídky cizinců
na nákup vodáren. Starostové prodávali za desetinu tržní ceny. Nechtěli mít
starosti a možná, že roli hrálo i nějaké všimné. Takže o tom, zda vodárna
skončí nebo neskončí v rukou cizinců, rozhodla spící neinformovaná většina. Ono
to bylo někde i dvoustupňové, vodovod koupila nastrčená firma, která následně
vše odprodala zahraničnímu koncernu. Tak dneska polovina vodovodů v naší
republice je v cizích rukou. Ti
koupili za miliony, ale vydělávají miliardy. A protože jsou monopolní
vlastníci, rozhodují, kolik z ceny půjde na údržbu a obnovu a kolik na
jejich zisk. Pak se nedivte, když se dočtete, že každoročně se z naší
republiky odsune do ciziny zisk řádově několik stovek miliard korun.
Bohužel s tímto kšeftem bojují jen jednotlivci jako je
náš Alýšek. Poslanci sedí ve svých lavicích nebo hnízdech a zabývají se asi
něčím důležitějším, třeba jak řídit stát jako firmu. V MBA kurzech se učí, že firma podniká
pro zisk. Ten jde do kapes vlastníkům.
Myslím, že stát nemá kapsy, ale politici ano.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]