8. února 2017
Mývalové - racoons
A je to
tady. Kamarád Lexa mi obratem poslal pár řádků o svých zkušenostech s mývaly a
doplnil to i fotografiemi. Takže mu dám slovo v doplňku předchozího
příspěvku:
Za posledních
38 let pobytu ve Vancouveru a okolí jsem zažil tolik legračních, ale i poněkud
závažných setkaní s těmito "medvídky", že bych o tom mohl napsat knížku...
Dokládám to několika fotečkama, kterých mam stovky!
A tak se
zmíním jenom o jednom případě, kdy jsem mel možnost se s mývalem potkat z
očí do očí!! Je to story z doby, kdy jsme bydleli ještě v Burnaby (předměstí Vancouveru) na kopci obklopeni
krásnýma zahradama … a racoonama (tak se mývalům říká anglicky – a čte se to rakůn).
Jednou jsem
se probudil asi ve 3 hodiny ráno, protože náš tehdejší pes REX (Labrador Retriever) počal zběsile štěkat
venku za domem.
I vyskočil
jsem z postele- jenom ve spodkách a popadnul basebalovou pálku, kterou mam vždy
u dveří pro případ potřeby"obrany"před lupiči a otevřel dveře na
verandu. Tam stál nahrbeny REX a kus před ním v rohu stal na zadních packách
veliký racoon, který děsně syčel!!
Když jsem se
přiblížil, zjistil jsem, že náš ochrance REX dosti krvácí z čumáku!
On ten náš
moula totiž chránil svůj kýbl se psím žrádlem, co mel vedle své boudy. A racoon
měl v úmyslu ho vyprázdnit- do svého břicha!!
A racooni
mají pro svoji potřebu dlouhé, velice ostré drapy - jak
kuchyňské nože!!
I zvednul
jsem tu pálku a celkem jemně jsem do racoona strčil v domnění, že uteče.
VELKY OMYL
!!
On se
vymrštil, oběhnul REXE a chtěl na mne skočit!! I mlasknul jsem ho podruhé,
poněkud vice. Ale ta mrcha jenom zasyčela a chystala se skočit znovu!!
I
pochopil jsem, že milej racoon nemá vůbec smysl, co se strachu tyče, ze
dvoumetrového chlapa s velkým dřevem v ruce a rozumně jsem ustoupil zpět ke
dveřím, kde už zmizel pes Rex, který pochopil situaci rychleji než já...
To jenom
dokazuje, že tyto šelmy jsou absolutně nebojácné a postaví se každému!
Od této
příhody jsem od nich udržoval slušný odstup a respektuji tyto šelmy, neboť oni
tady žili už dávno před tím, než se sem nastehoval "bílý muž"
který jim zabral jejich území.
Ale mam i
spousty krásných střetnutí, kdy tito velice inteligentní medvídci dovedou
rozesmát a potěšit člověka, jak je vidno z fotek, co přikládám.
Tady je další roztomilý a zvědavý racoonek na stromě proti naší kuchyni, odkud zřejmě voní cosi dobrého.
A tady si zase tlupa chundeláčů hraje na naší zahradě. Chodili tam žrát švestky!!!
Tahle racooní
máma čekala mláďata a našla si útulek pod naším, nynějším domem ve White
Rocku. A my jí dávali jídlo, aby nemusela běhat po ulici a hledat potravu v
popelnicích u sousedů. Fotil jsem ji z kuchyňského okna v našem „bambusovém háji“.
Po porodu se ale nakonec přestěhovala jinam, neboť náš současný pes Teddy jí vadil.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]