8. února 2017

Mývalové - racoons



A je to tady. Kamarád Lexa mi obratem poslal pár řádků o svých zkušenostech s mývaly a doplnil to i fotografiemi.  Takže mu dám slovo v doplňku předchozího příspěvku:



Za posledních 38 let pobytu ve Vancouveru a okolí jsem zažil tolik legračních, ale i poněkud závažných setkaní s těmito "medvídky", že bych o tom mohl napsat knížku... Dokládám to několika fotečkama, kterých mam stovky!
 A tak se zmíním jenom o jednom případě, kdy jsem mel možnost se s mývalem potkat  z očí do očí!! Je to story z doby, kdy jsme bydleli ještě v Burnaby (předměstí Vancouveru) na kopci obklopeni krásnýma zahradama … a racoonama (tak se mývalům říká anglicky – a čte se to rakůn).

Jednou jsem se probudil asi ve 3 hodiny ráno, protože náš tehdejší pes REX (Labrador Retriever) počal zběsile štěkat venku za domem.

I vyskočil jsem z postele- jenom ve spodkách a popadnul basebalovou pálku, kterou mam vždy u dveří pro případ potřeby"obrany"před lupiči a otevřel dveře na verandu. Tam stál nahrbeny REX a kus před ním v rohu stal na zadních packách veliký racoon, který děsně syčel!!

Když jsem se přiblížil, zjistil jsem, že náš ochrance REX dosti krvácí z čumáku!

On ten náš moula totiž chránil svůj kýbl se psím žrádlem, co mel vedle své boudy. A racoon  měl v úmyslu ho vyprázdnit- do svého břicha!!

A racooni mají pro svoji potřebu dlouhé, velice    ostré drapy -  jak kuchyňské nože!!

I zvednul jsem tu pálku a celkem jemně jsem do racoona strčil v domnění, že uteče.

VELKY OMYL !!

On se vymrštil, oběhnul REXE a chtěl na mne skočit!! I mlasknul jsem ho podruhé,  poněkud vice. Ale ta mrcha jenom zasyčela  a chystala se skočit znovu!!

 I pochopil jsem, že milej racoon nemá vůbec smysl, co se strachu tyče, ze dvoumetrového chlapa s velkým dřevem v ruce a rozumně jsem ustoupil zpět ke dveřím, kde už zmizel pes Rex, který pochopil situaci rychleji než já...

To jenom dokazuje, že tyto šelmy jsou absolutně nebojácné a postaví se každému!

Od této příhody jsem od nich udržoval slušný odstup a respektuji tyto šelmy, neboť oni tady žili už dávno před tím, než se  sem nastehoval "bílý muž" který jim zabral jejich území.



Ale mam i spousty krásných střetnutí, kdy tito velice inteligentní medvídci dovedou rozesmát a potěšit člověka, jak je vidno z fotek, co přikládám.



 
Představuji dospělého racoona, co nás přisel navštívit až na zápraží.




 



Tady je další roztomilý a zvědavý racoonek na stromě proti naší kuchyni, odkud zřejmě voní cosi dobrého.


 





 A tady si zase tlupa chundeláčů hraje na naší zahradě. Chodili tam žrát švestky!!!





Tahle racooní máma čekala mláďata a našla si  útulek pod naším, nynějším domem ve White Rocku. A my jí dávali jídlo, aby nemusela běhat po ulici a hledat potravu v popelnicích u sousedů. Fotil jsem ji z kuchyňského okna v našem „bambusovém háji“. Po porodu se ale nakonec přestěhovala jinam, neboť náš současný pes Teddy jí vadil.

Komentáře: Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]





<< Domovská stránka

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]