29. července 2016

Úřady a výbory



O Trávníku a Naději jsem psal již mnohokrát, jejich historie je popsána jednak na internetových stánkách Lužické hory a na stránkách Zpravodaje spolu Trávník a Naděje. Z první republiky pochází údaj, že dohromady zde bylo asi 550 obyvatel.
V létě zde dnes bývá klem 300 obyvatel.  Většinu přechodných obyvatel tvoří rekreanti z Prahy. V současnosti mají tyto osady asi 50 stálých obyvatel (mají zapsaný Trávník nebo Naději jako trvalé bydliště). V několika případech mají manželé trvalý pobyt rozdělený, jeden z nich je hlášen na chalupě, druhý v původním bytě.  Za komunistického režimu, zvláště v padesátých letech, bylo držení bytu a k tomu ještě chalupy rizikové.  V domě v Praze, kde jsem jako kluk bydlel, byly dvě rodiny – důchodci – vystěhováni mimo Prahu, aby byl v Praze dost bytů pro „naše pracující“. Z toho důvodu si mnozí chalupáři vyjednali vyřazení chalupy z bytového fondu – dokladovali, že chalupu nejde celoročně obývat.  Dnes už v katastrálních zápisech takové vyčlenění nenajdete.  Chalupa je obvykle zapsána jako „objekt k bydlení“, někdy je uveden i počet bytů. 
 
Možným důvodem toho, že někdo z chalupy má zde zapsáno trvalé bydliště, jsou i místní výhody – možnost využívání cvikovského sběrného dvora zdarma.
Kromě Spolku Trávník a Naděje je významným místním orgánem i osadní výbor. Pozor - neplést si to s nechvalně známými uličními výbory z padesátých let minulého století.  Je to instituce daná ze zákona o obcích z r. 2000, kde v § 120 a § 121 jsou velmi obecně definice. Tento výbor zřizuje městské zastupitelstvo z trvale bydlících občanů příslušné části obce. V Česku jsou obce, které mají vlastní vyhlášku o osadních výborech (tu Cvikov nemá).  Jak jsem si ověřil, někde si občané volí osadní výbor současně s volbami do obecních zastupitelstev na stejné volební období.
Podle stavu nástěnky osadního výboru pro Trávník a Naději (místěné u penzionu U Naděje) si cvikovské zastupitelstvo s ustavením osadního výboru příliš hlavu nelámalo, protože nástěnka zkomírá na úbytě. Představoval bych si, že osadní výbor, zastupujícípředevším  zmíněných asi 50 trvalých obyvatel, bude usilovat o jejich co nejlepší zastoupení a samozřejmě i o reprezentaci těch dalších  asi 250 rekreantů. Snad už jsou pryč doby, kdy ne někteří místní o Pražácích vyjadřovali velmi pohrdlivě. Přitom právě díky rekreantům se při osidlování pohraničí zachovaly tisíce chalup. V archivu v České Lípě je doloženo, že během padesátých let bylo v našich dvou osadách zbouráno několik desítek opuštěných domů (vzpomínám, že ještě   někdy kolem r. 1968 došlo ke zbourání vybydleného domu v Trávníku, který měl v nájmu předseda místní ZO KSČ – samozřejmě, že obratem dostal „k devastaci“ přidělený jiný dům).
Do stavu domů a zahrad kousek za německými hranicemi máme ještě daleko, ale většina chalup je dnes  v dobrém stavu včetně rozkvetlých zahrad. A vybavení většiny koupelen a kuchyní si s městskými byty nezadá. Pryč jsou již časy suchých záchodů s průvanem, který vracel odhozené použité papíry na pozadí uživatelů.
 
Bylo by žádoucí, aby osadní výbor spolupracoval s výborem Spolku ku prospěchu všech.  Z poslední doby je pokrokem umístění zpomalovacího prahu na silničce mezi Trávníkem a Nadějí,   
 o který jsme na schůzích Spolku usilovali několik let.
Bohužel práh je jen jeden a řidiči jsou neukáznění a tak po jeho přejetí opět šlapou na plyn.

V posledních 14 dnech došlo i na posekání trávy kolem silniček a obecních cest. Ještě by to chtělo zvednout hlavu a uvědomit si, že u řady cest zasahují větve keřů do profilu cesty. U osobních aut to tolik nevadí (pokud se v tom místě nepotkají dvě auta v protisměru), ale nedávno jste tu měli fekální vůz, kde už větve dost vadily. Upozornil jsem na to na SMC. Uvidíme, zda se dočkáme nápravy.

// vystavil prochpra @ 09:15 Komentáře: 1

23. července 2016

Jdou, důchodci, jdou ...



Naplánovali jsme si vycházku vylepšenou o záměr – ochutnat, jak se vaří v nové hospodě U nás, kterou nedávno otevřeli v Dolní Světlé.

Přes předpověď počasí, že se očekávají tropické teploty, nás včera dopoledne vyrazilo 9 – 5 důchodců a 4 důchodkyně - na pochod. Z Trávníka jsme šli přes Naději na lesní přehradu, odtud cestou do kopce ( značně vymletou po nedávných lijácích) - na Horní Světlou. Zde jsme zakotvili v prvním postupném cíli – základnovém táboře - v restauraci U Luže. 


 Bylo ustaveno dvoučlenné vrcholové družstvo, které dostalo hodinu na to, aby vystoupilo na vrchol Luže a vrátilo se zpět na základnu. Výstup splnili (viz foto z vrcholu) a plánovaný čas překročili jen o 3 minuty!

Přes Myslivny jsme došli na vyhlídkovou terasu těsně za německými hranicemi na místě, zvaném Wache (stojí zde pomník na památku střetu našich celníků a četníků v r. 1938 s německými ordnery).

Odtud jsme kolem naučné stezky Brazilka (mokřady a rašeliniště) po známé panelové cestě kolem dětského indiánského tábora dorazili do Dolní Světlé, kde jsme byli srdečně přijati v restauraci U nás, kterou vede pan Mánek.  Skutečně jsme tam dobře poobědvali. Asi po hodině jsme vyrazili na další cestu. Jeden z výletníků (držitel dvou kyčelních  endoprotéz) nás zde i se svojí chotí opustil (bolesti v kolenou mu bránily v dalším pochodu) a vrátil se do Trávníka autobusem.

My ostatní došli přes Juliovku do dalšího postupného cíle – restaurace na Hamru.  Po malém osvěžení jsme kolem zbytků někdejšího pionýrského koupaliště došli na rozhraní Naděje a Trávníka. Zde nás uvítal zmíněný navrátilec nikoliv sice chlebem a solí, ale bezinkovou pálenkou.

Podle krokoměru, který měla jedna z účastnic vycházky, jsme ušli asi 12 km. I když bylo skutečně vedro, díky tomu že asi polovina cesta vedla esem, jsme výlet úspěšně zvládli.

Pár fotek naši vycházku dokladuje.

// vystavil prochpra @ 12:35 Komentáře: 0

14. července 2016

Povídání dovolenkové



Když se blog o dění V Trávníku jmenuje … a věci okolo, dovolím si dnes zabrousit hodně daleko.

Už řadu let se vracím ke knihám Zekarii SITCHINA, znalce kultur Středního Východu, tj. od Mezopotámie po Egypt.  Počínaje rokem 1976 napsal až do své smrti v r. 2010 řadu knih, kde využívá staré klínopisné texty a porovnává je s texty bible - ve Starém Zákoně.

Vyslovil teorii, kterou vysvětluje inteligenční skok vy vývoji lidstva (a následně civilizační vzestup v Sumeru před více než 4 tisíci lety) zásahem mimozemské civilizace.  Oproti mnohem známějšímu Dänikenovi jsou jeho knihy podloženější, protože jde o skutečného odborníka na tento úsek lidských dějin.

Jeho knihy byly přeloženy i do češtiny a řekl bych, že stojí za přečtení, i když s jeho vývody nebudete třeba souhlasit.

Jeho tvrzení byla totiž přes počáteční posměch vědeckých autorit v posledních letech novými zjištěními podložena.  On vycházel z mezopotamských bájí a pokusil se je vykládat realisticky.

Uvedu pár příkladů.

 Archeologové dlouho hledají „chybějící článek“ ve vývojové linii od hominidů k neandertálcům a moderním lidem.  Sitchin vyvodil z bájí, že na zemi byla mimozemská expedice, která zde těžila zlato. Když to bylo příliš namáhavé, genetickou úpravou (spojením DNA hominidů a své) stvořila člověka-dělníka. Stalo se to v oblasti, kde zlato dolovali – v Jižní Africe.  Bible ten zásah přiřkla jedinému Bohu – v duchu monoteismu. A výzkumy DNA v posledních desetiletích vedly k prohlášení, že lidstvo pochází z několika pramatek – které žily v Africe.



Několik bájí z Mezopotámie, které pojednávají o zrození Bohů, se dá také vyložit jako popis vzniku sluneční soustavy s planetami.  Jedna z tam popisovaných bitev mezi Bohy se dá vyložit jako popis kosmologické katastrofy, kdy došlo ke zničení praplanety, kdy se rozpadla na Zemi a na pás asteroidů.

Místo, kde ta planeta byla, odpovídá matematicky přesně Titius-Bodeho pravidlu o vzdálenostech planet od Slunce, které vlastně přesně nesouhlasí. Mezopotamské báje o Bozích odpovídají počtu planet sluneční soustavy. Tento počet byl až do objevu dalekohledu evropské civilizaci neznámý.

V bájích se hovoří o nebeském náramku a o vodách nad ním a pod ním. Sitchin dovozuje, že tímto náramkem je pás asteroidů.  Do nedávna se existence vody na ostatních planetách kromě Země považovala za nesmysl. Dnes už prokazatelně víme, že voda byla (či dokonce je) na Marsu a na měsících vzdálených planet jako Uran a Neptun. Kdo mohl těm Mezopotámcům říkat, kolik planet je a že je na nich voda?



Sitchin – k nelibosti egyptských archeologických autorit – uvažuje, že tři pyramidy v Gize jsou dílem zmíněné mimozemské civilizace a dokazuje to zase bájí, kdy jeden vzbouřený Bůh byl zazděn „do hory“. Následně mu byla dána milost a byl svými podporovateli vysvobozen. Ve Velké pyramidě je skutečná vstupní chodba zavalena od dávnověku pousnutými kvádry (ty jsou obejity vysekanou chodbou). Ale v pyramidě existuje hrubě vysekaná skoro svislá chodba, spojující sestupnou chodbu s „faraonovou“ komorou.  To by mohla být cesta pro vysvobození onoho Boha.



V bibli se praví, že při dobývání Kanaanu Židy Bůh při jedné bitvě zastavil slunce na nebi, aby prodloužil den a umožnil dokončit boje za světla. Kdyby to měla být pravda, tak by na opačné straně Země musela být prodloužená noc. Sitchin našel v bájích jihoamerických Indiánů text, který takové prodloužení noci popisoval.



Biblická potopa, jak zjistili vědci, je jednak doložena v Mezopotámii mnohametrovou i vrstvou bahna, pod kterou se zase vyskytují archeologické nálezy, a kromě toho se popis potopy vyskytuje v bájích pranárodů ze všech končin světa. 

Sitchin umísťuje tu mimozemskou civilizaci na jakousi “desátou planetu“, která má mimořádně excentrickou dráhu kolem slunce s oběžnou dobou několika tisíc let. Její dráha zasahuje hluboko mezi planety, takže při průletu po své dráze, kdy je nejblíže kolem slunce, způsobuje různé anomálie (třeba to zpomalení dne nebo „potopu“, ke které podle Sitchina došlo v důsledku tisícimetrové vlny tsunami, která zalila tehdejší obydlený svět). A před pár týdny proběhla tiskem zpráva, že z výpočtu drah vnějších planet a planetoidů sluneční soustavy lze dovodit, že existuje celkem velká planeta s oběžnou dobou mnoho tisíc let. A tak to dovozoval Sitchin.




Tak to jsou jen náznaky toho, co se v jeho knihách dočtete. Jak píši, věřit nemusíte, ale třeba začnete nad lecčíms přemýšlet.   Dostanete se k nim třeba na adrese

https://www.megaknihy.cz/

když zadáte jméno autora ZEKARIA SITCHIN.

// vystavil prochpra @ 16:55 Komentáře: 0

3. července 2016

Prima sezóna sudů začala



Jako každý rok i letos jsou na letní soboty naplánovány společné oslavy  -cátin a narození dalších potomků trávnických a nadějských  chalupářů.


Letos to začalo oslavou sedmdesátin pana emeritního profesora Daduly (původem z nadějské vísky, ale dnes přestěhovaného na Horní Světlou). Sešlo se nás hojně a preventivně postavené dva stany se uplatnily, protože v průběhu večera párkrát zapršelo. Jídla a pití bylo až až, dokonce oslavencova žena Renda na závěr rozdávala výslužky domů.




Protože oslavenec patřil do dnes již historického bandu The Dřevák (populárního i v širém okolí v sedmdesátých letech), přijeli jeho oslavu vylepšit i všichni členové této kapely. Rádi jsme si všichni společně zazpívali rockové skladby z tehdejší doby. Kytary, Sašův saxofon a zpěv – to vše navodilo výbornou náladu. 
Zpestřením byla účast vnuka a vnučky oslavence, kteří s chutí kapelu doprovázeli na dětských kytarkách. Prostě muzikální nadání v rodině pokračuje.

Další sudy budou následovat, snad za teplejšího a suchého počasí.

// vystavil prochpra @ 11:02 Komentáře: 0

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]