16. září 2016
Na podzim vycházejí důchodci do přírody
Je to už tradicí, že se v září vydá pár důchodců z naší
komunity na nějaký výlet. Po několik prvních let chodili jen dva, pak začala
být akce populární. Jednou to byl docela hromadný výšlap na Klíč (ovšem s využitím
automobilových přibližovadel). Následovaly pochody na Tolštejn, přes Rousínov k Sirnému
prameni, skrz lesy údolím Samoty do Nového Boru, do Německa – jednou do
Jonsdorfského skalního města, podruhé na Oybin a přes Hvozd zpátky a možná, že
jsem i nějaký vynechal.
Letos jsme se vydali kousek dál. Cíl byla Popva skála (příští
rok v rámci multikulturalismu budeme muset nejméně na některou křížovou
cestu - do Mekky by nás stejně nepustili) na hraničním hřebeni mezi Petrovicemi a Hrádkem nad Nisou. Vzhledem k minimalizované
autobusové dopravě jsme vyrazili
pěšo do Cvikova (kde se k nám připojil muzikant Petr z Nového Boru a odtud jsme jeli autobusem do Rynoltic a dalším spojem do Horního Sedla. Pak jsme šli po značkách přes hory a doly až na Popovu skálu. U jedné chaty se na nás rozštěkal pes a my
zjistili, že jeho páníček s námi minulý týden v Trávníku oslavoval
sedmdesátiny. Dále jsme zde shlédli šikovný dopravní prostředek, který by se
hodil na naše velikonoční koledy od chalupy k chalupě (jen bychom si od
pana Machačného museli vypůjčit koně).
Popova skála je obrovský skalní balvan na vrcholku kopce,
přístup na něj je po 60 kamenných i kovových schodech. Ovšem výhled za náročný výstup stál. Dva
důchodci (ten nejstarší a ten nejmladší) si za cenu prudkého výstupu cestu „zkrátili“,
ale měli dvacet minut na vyfunění, než dorazili zbylí účastníci po značené
cestě.
Rozhled z popovy skály je
prakticky kolem dokola – Lužické hory, Žitavsko, Jizerské hory, Ještěd, Bezdězy
a kopce kolem Mimoně až k České Lípě.
Zpáteční cestu jsme zkonkretizovali až na vrcholu. Došli
jsme do Dolního Sedla, poptáním ujistili, že už řadu let tam nemají hospodu
(divná vesnice!) a tak jsme tam vyčkali na autobus, kterým jsme sjeli zpět do
Rynoltic, kde naopak pěkná hospoda je. V restauraci Nikola jsme se najedli
a osvěžili a mezi pátou a šestou hodinou jsme autobusy dorazili do Trávníku.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]