29. září 2016
Veselé historky (ne z natáčení, ale z chalupaření) VIII.
- Jedna nejmenovaná chalupářka přestala před řadou let kouřit. Ale stále se vzpomíná nahistorku, kdy nakupovala v jedné pražské menší samoobsluze a při pochůzce mezi regály začichala a pak zašla za pokladní: "Mám takový pocit, že vám tu něco hoří." Pokladní začichala a opravdu. Tak zavolala druhou prodavačku a obě šly s dotyčnou chalupářkou vyhledat, odkud se pach pálení line. No bylo to všude, ale nic nezjistili. Tak chalupářka zaplatila a odešla. Doma při vyndavání nákupu z plátěné kabely objevila prohořený otvor. Než totiž vešla do obchodu, tak si zapálila. Pak odhodila nedopalek do sněhu a šla nakupovat. Jen ten nedopalek zapadl místo do sněhu do kabely. Naštěstí sice propálil díru, ale pak uhasl. Není divu, že při prohlídce prodejny byl pach spáleniny všude ...
- Dotyčná chalupářka seděla jako spolujezdec v autě, když čekali na křižovatce až po hlavní silici přejede tirák. Najednou pravila: „Tak jeď, jeď!“ Manžel se nahlas podivil, protože tirák ještě neprojel. A dozvěděl se: „Já to neříkám tobě, ale tomu tirákovi.“
- Když se sedí v naší osvěžovně na terase, tak je to samoobslužné. A vždycky někdo přinese pivo i sousedovi. Přinést dvě piva problém není, i tři se dají doručit. Ovšem nedávno se jeden zvedl a zájemci byli hned tři. Prý, že si poradí. Půjčil si od paní hospodské tácek a ty čtyři piva opravdu donesl. Ovšem pak vše dostalo nečekaný obrat. Jeden ze sedících (ehm, autor těchto řádků), podotkl, že pořádný číšník ty piva nese na tácu a druhou ruku má elegantně za zády. Ochotný pivo nosič chtěl vyhovět a ruku si za záda dal. Ovšem v tu chvíli se jeden z žíznivých své pivo z tácku odebral. Tím narušil rovnováhu tácku a zbylá piva se sesunula a z větší části se vylila jednomu ze sedících za krk. Ještě, že to dotyčný měl na převlečení nedaleko …
- Říká se, že pes, který štěká, nekouše. Máme tu ovšem případ, kdy pý by sousedi snad i nějaké to kousnutí snesli, jen kdyby dotyčný pes (občas i dva psi) vytrvale neštěkali! Čich mají výborný, takže když se po silničce někdo přiblíží tak na 50 metrů, je vítán štěkotem, který se dotyčným pejsánkům tak líbí, že štěkají i dávno potom, co iniciátor štěkání je již stovky metrů daleko. Majitelům psa štěkot zřejmě nevadí, sousedi by si přáli také ohluchnout.
24. září 2016
... tak jsme se konečně dočkali
Nedávno jsem otiskl fotky, kd byly vidět vygumované zebry na cvikovském náměstí. Při nedávné výroční schůzi našeho spolku jsem znovu na problém upozornil pana starostu (zřejmě tento blog na městském úřadě pro nával jiných starostí nečtou). A vida, ono to pomohlo.
Nejen kritizované dvě přechodové zebry na náměstí, ale i ostatní přechody ve Cvikově jsou krásně nabílené (viz obrázek).
Jen bych si znovu dovolil uopakovat, že svislá dopravní značka, upozorňující na přechod u bývalé prodejny Ambrosie je stále viditelná jen z ulice Komenského, ten, kdo přijíždí z ulice Čs. armády, ji vidí jen z profilu, čili nevidí ji vůbec. Dnešní bělounká zebra ho snad upozorní i tak. U dráhy se situace souběhu dvou silnic, spojujíích se před přejezdem, řešila osazením značek na obě silnice. Tady by to jistě pasovalo taky.
Nejen kritizované dvě přechodové zebry na náměstí, ale i ostatní přechody ve Cvikově jsou krásně nabílené (viz obrázek).
Jen bych si znovu dovolil uopakovat, že svislá dopravní značka, upozorňující na přechod u bývalé prodejny Ambrosie je stále viditelná jen z ulice Komenského, ten, kdo přijíždí z ulice Čs. armády, ji vidí jen z profilu, čili nevidí ji vůbec. Dnešní bělounká zebra ho snad upozorní i tak. U dráhy se situace souběhu dvou silnic, spojujíích se před přejezdem, řešila osazením značek na obě silnice. Tady by to jistě pasovalo taky.
16. září 2016
Na podzim vycházejí důchodci do přírody
Je to už tradicí, že se v září vydá pár důchodců z naší
komunity na nějaký výlet. Po několik prvních let chodili jen dva, pak začala
být akce populární. Jednou to byl docela hromadný výšlap na Klíč (ovšem s využitím
automobilových přibližovadel). Následovaly pochody na Tolštejn, přes Rousínov k Sirnému
prameni, skrz lesy údolím Samoty do Nového Boru, do Německa – jednou do
Jonsdorfského skalního města, podruhé na Oybin a přes Hvozd zpátky a možná, že
jsem i nějaký vynechal.
Letos jsme se vydali kousek dál. Cíl byla Popva skála (příští
rok v rámci multikulturalismu budeme muset nejméně na některou křížovou
cestu - do Mekky by nás stejně nepustili) na hraničním hřebeni mezi Petrovicemi a Hrádkem nad Nisou. Vzhledem k minimalizované
autobusové dopravě jsme vyrazili
pěšo do Cvikova (kde se k nám připojil muzikant Petr z Nového Boru a odtud jsme jeli autobusem do Rynoltic a dalším spojem do Horního Sedla. Pak jsme šli po značkách přes hory a doly až na Popovu skálu. U jedné chaty se na nás rozštěkal pes a my
zjistili, že jeho páníček s námi minulý týden v Trávníku oslavoval
sedmdesátiny. Dále jsme zde shlédli šikovný dopravní prostředek, který by se
hodil na naše velikonoční koledy od chalupy k chalupě (jen bychom si od
pana Machačného museli vypůjčit koně).
Popova skála je obrovský skalní balvan na vrcholku kopce,
přístup na něj je po 60 kamenných i kovových schodech. Ovšem výhled za náročný výstup stál. Dva
důchodci (ten nejstarší a ten nejmladší) si za cenu prudkého výstupu cestu „zkrátili“,
ale měli dvacet minut na vyfunění, než dorazili zbylí účastníci po značené
cestě.
Rozhled z popovy skály je
prakticky kolem dokola – Lužické hory, Žitavsko, Jizerské hory, Ještěd, Bezdězy
a kopce kolem Mimoně až k České Lípě.
Zpáteční cestu jsme zkonkretizovali až na vrcholu. Došli
jsme do Dolního Sedla, poptáním ujistili, že už řadu let tam nemají hospodu
(divná vesnice!) a tak jsme tam vyčkali na autobus, kterým jsme sjeli zpět do
Rynoltic, kde naopak pěkná hospoda je. V restauraci Nikola jsme se najedli
a osvěžili a mezi pátou a šestou hodinou jsme autobusy dorazili do Trávníku.
11. září 2016
Náš Spolek Trávník a Naděje schůzoval
Protože jsme schvalovali definitivní zněná stanov (které
musí odpovídat novému Občanskému zákoníku), byla účast veliká (a ti, co
skutečně nemohli, alespoň zplnomocnili své kamarády, aby hlasovali na ně). Zápis
ze schůze se jistě objeví na Zpravodaji Spolku, ale chtěl bych tady alespoň
upozornit na některé zajímavosti, které nám sdělil pan starosta Cvikova.
Platby ve cvikovském Sběrném dvoře pro chalupáře bez
trvalého bydliště na chalupě dále trvají, ale pár úlev tu je. Železo lze dávat do Sběrného dvora bez poplatku. Ono v současnosti ve Cvikově už nejsou žádné Sběrné surovosti (jak je
pojmenoval pan Hrabal).To, že se nyní odevzdaný sběr proplácí bankovním převodem a ne v hotovosti na ruku, úplně eliminovalo snaživé sběrače, které jsme v minulých letech občas odháněli, když považovali za pro ně připravený odpad i materiál, připravený pro opravy chalup. Bez poplatku chalupáři mohouve Sběrném dvoře odevzdávat i veškeré
elektrické zařízení (ledničky, televize, vařiče a p.)
Také nám bylo přislíbeno, že bude proveden průklest křoví
kolem obecních cest a některá další opatření (vyčistění škarp, doplnění
zrcadla u nepřehledného výjezdu z dolního Trávníka a podobně).
Dojít prý má i na obnovení zeber na chodeckých přechodech na
cvikovském náměstí, o jejichž neviditelnosti jsem před časem psal. Zdá se, že
zebry byly neviditelné i pro cvikovské zastupitele (jen možná netušili, že se musí
občas nátěr obnovit).
A protože byla pro další volební období zvolena i nová Rada
Spolku, musím jim popřát mnoho zdaru do dalších 4 let práce.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]