24. ledna 2015

Nejen voda teče



Nějak tu v poslední době probíhala samá vážná témata. Veselé historky z chalupaření by sice byly, ale podle starého českého pořekadla "Radost zlomyslná - radost nejčistší!" by možná postižení tu veselost po zveřejnění nesli dost těžce.
Takže se podíváme na veselejší téma, se kterým neriskuji inzultaci a které pobaví spíše pány .

Nedávno jsme v osvěžovně řešili otázku  základní polohy záchodového prkénka. Asi pod dojmem zprávy z tisku, že soud v německém Düsseldorfu zamítl požadavek bytné na náhradu škody za skvrny od moči na mramorové podlaze koupelny. Žena požadovala jako odškodné 1900 eur (zhruba 53 tisíc korun). Podle rozsudku není možné muže nutit k močení vsedě.  Močení ve stoje je prý součástí kulturní normy a je to stále běžnou praktikou.  Sice se soud odchýlil od znečistěné podlahy k postoji při močení, ale nezávislý soud může všechno, jak víme i od nás.

V Německu tato diskuse právě probíhá  a soustřeďuje se na otázku, zda je nutno po močení ve stoje sklápět prkénko sedačky, zvláště pak, vyžaduje-li to paní domu. Na některých veřejných záchodcích, kde nejsou pisoárové misky, je prý močení ve stoje přímo zakázáno. Svědčí o tom připojený německý plakátek.


Naše výměna zkušeností sahala od informace, že žena překvapivě vyžaduje nechat zvednuté prkénko (aby si ověřila, že není počuraný rantl mísy)  po úvahy, zda lze čurat  i jinde než na záchodě. Čurání při sprchování prý bylo už v tisku doporučováno ze strany ekologistů, neb se tak ušetří drahá voda na případné spláchnutí.  Výškové umístění umyvadel v souvislosti s tímto účelem bylo ve zmíněné debatě  rovněž nadhozeno. Zmiňována byla i zkušenost z vysokoškolských kolejí, kde na pokoji umyvadlo obvykle bylo, ale WC bylo společné někde daleko na patře. Prý se jednoznačně  rozlišovali medici ze dvou různých fakult podle toho, zda po sobě pouštěli vodu či nikoliv.  Jeden účastník přispěl vtipem, kdy vykládal muž v hospodě kamarádům, jakou má nepořádnou manželku, protože když se ráno šel vymočit do dřezu, bylo v něm ještě nádobí od večeře.

Závěr naší debaty zněl, že je slušností vůči manželce prkénko sklápět, ale prostatici s častým močením by měli být pardonováni.

17. ledna 2015

Téče, voda tečé



Republiku postihly záplavy v nedávné minulosti dvakrát, v r. 1997 a v r. 2002, v obou případech to naše okolí nepostihlo. Ovšem v srpnu 2010, to byla jiná. Psal jsem zde o tom v srpnu 2010, škody (pod přehradou a v Hamru, ve Cvikově a v Mařenicích na korytech o mostech obou potoků - tehdy spíše rozvodněných říček - byly značné.
Od té doby se dost investovalo, mosty jsou opravené, zdi koryt vyzděné, pod přehradou jsou nové dřevěné můstky ...
V rámci protipovodňových opatření se zřídil cvikovský městský rozhlas (s přenosem do vzdálených reproduktorových sloupů rádiovým spojem). Byl také vypracován podrobný protipovodňový plán, který naleznete na web stránkách města Cvikova.
Cvikovem protéká Boberský potok, který se na severním okraji Cvikova spojuje s potokem Rousínovským. V Lindavě se Boberský potok spojuje se Svitávkou, která dále pokračuje přes Zákupy do Ploučnice. A Svitávka vzniká soutokem řady potůčků v Dolní Světlé a v Mařeničkách se spojuje s Hamerským potokem, který prochází přehradou v Naději.
Nebezpečí záplav na našem území  zapříčiňují letní přívalové deště, tedy tak, jak tomu bylo v srpnu 2010. Pro tyto případy jsou koryta zmíněných vodních toků nedostatečná, koryto Boberského potoka ve Cvikově odpovídá jen dvacetileté vodě.
Proto je minimálně nutné včasné varování. Za tím účelem se na vodních tocích zřizují vodočty. Původně se jednalo o vodočetné latě s cejchováním po dvou centimetrech a decimetrech. V poslední doby se zřizují automatické měřiče - limnigrafy (kde je pohyb plováku na hladině mechanicky převádět na zapisovač)  - viz připojené obrázky.  Nejnovější jsou radarové měřiče, kde se impulzy radaru odrážejí od vodní hladiny a registrují. Přes mobilní telefonní síť se data (obvykle každých 10 minut) přenášejí datovým přenosem GPRS do centrály.


 Ve Cvikově jej 5 vodočtů (od Martinova údolí po Lindavu), hlavní automatický vodočet je umístěn v Nábřežní ulici (spojka mezi Kulturním domem a silnicí do Jablonného). Jeho údaje najdete na web stránce

 
V Mařenicích je hlavní radarový vodočet v blízkosti restaurace Haski (viz fotografie). Další vodočty jsou u Staré hospody v Dolní Světlé a v Mařeničkách.
Hlásný profil (zřejmě typu  automatický  limnigraf, napájený fotovoltaickým panelem) je i na Hamerském potoce u restaurace v Hamru.

14. ledna 2015

A stále jsou mezi námi nepoučitelní



Velmi často  se mi stává, že mi chodí po internetu přeposílané zprávy, o kterých se můj partner domnívá, že stojí za to, aby se všichni jeho kamarádi tu věc dozvěděli. Což, nic proti tomu. Potíž ovšem je, že dotyčný zprávu přepošle  beze změny tak. jak ji přes kolikátého prostředníka dostal. Proto se, než se proberete k obsahu , musíte proklikat přes haldu adres, na které byl už v předchozích mailových  kolech rozeslán

A tady je ten zádrhel. Někteří taky-uživatelé internetu se živí tím, že sbírají adresy dalších uživatelů. Pokud je za úplatu prodají marketingové agentuře, tak  budete dostávat nevyžádanou otravnou poštu. Horší je, když se vaše adresa dostane do rukou zlovolných. Pak se stane, že dostanete podvodný e-mail, ve kterém je skrytý vir. Stalo se tak naposledy minulý týden, kdy na stovky adres v Česku  přišel e-mail, který vypadal  jako potvrzení o objednávce v e-shopu Obchody24.cz. Jenže tento  internetový obchod oznámil, že jeho jméno bylo zneužito a rozesílané zprávy jsou zřejmě zavirované.

 Pokud se adresát zalekne, že nic neobjednal a otevře přílohu. aby se přesvědčil o co jde, může se jeho počítač dostat do maléru.

Proto neustále upozorňuji své kolegy, že je dobré při přeposílání vynechat tyto přebytečné adresy. Dělá se to stejným postupem, jako když chceme vymazat nějakou část textového dokumentu. Pomocí myši  při stisknutém tlačítku CTRL označíme blok adres až do vlastní zprávy (zbarví se modře) a pak je stiskem tlačítka DEL (delete) vymažeme. 
 DODATEK:
Že se nejdná o plané varování,  si můžete přečíst na



8. ledna 2015

Vzduch je naše moře



To bylo za první republiky heslo, které lákalo věnovat se letectví. A toho jsme se drželi od dětství.
Jako malý kluk jsem chodil do sklepního krámku pana Vyskočila v Praze na Letné, kde jsme si pořizovali materiál a plánky letadel (a taky gumu na praky, ale to neměl pan Vyskočil rád).

Drželo nás to po řadě let i na chalupě, nota bene když vedle nás měli chalupu Miru a Růži Musilovi, letečtí konstruktéři a modeláři, kteří vedli modelářskou rubriku už v předválečném Mladém hlasateli a po válce ve Vpředu. Často jsme s nimi chodili sledovat jejich zalétávání modelů větroňů o rozpětí až 3m. Jedlou jejich model skončil vysoko ve větvích kaštanu u dnešního Dědova odpočinku. Model jim sundal tehdy mladý Karel Štekrt.
I my jsme si postavili slušně velký model větroně (o rozpětí asi 1,8 metru) a pouštěli ho na svahu slepičárny. Jednou se nám ho podařilo vypustit tak úspěšně, že zakroužil až nad dolní Trávník a při návratu  "přistál" do okna budovy tehdy již zrušeného konzumu u silnice a rozbil tam okenní tabulku. Naštěstí ten dům ještě nekoupila dnešní majitelka, takže nám to prošlo bez ztráty kytičky.
 


Na začátku sedmdesátých let  jsme od příbuzné z USA dostali jako jedni z prvních u nás  létací talíř Frisbee.  Na koupališti v Jablonném jsme elegantními obloukovými hody z ruky do ruky na vzdálenost 20 m budili značnou pozornost.
Dalším dárkem z USA byl plastový model letadla Aerokit. Bylo to vlastně lehounké letadélko, upevněné jako drak  na niti, které mělo  rotující křídla, osově upevněné  na příčném drátovém úchytu. Křídla se točila a aerodráček se vznášel do výšky desítek metrů.  Jednou mu ovšem v nějakém větrném poryvu uletělo jedno křídlo a dráček se na Slepičárně poroučel k zemi. Uvolněné křidélko zmizelo.  Za rok jsme ho náhodou při sbírání hub našli mezi borůvčím u Křížku.

Doba pokročila a modely jsou mnohem sofistikovanější. Před rokem či dvěma jsem sledoval létání s dálkově ovládaným modelem vrtulníku na baterie, který si pořídil náš soused na trávnickém kopci.
 A teď po Novém roce vyzkoušel můj syn v Trávníku model rakety.  Na skutečnou palivovou kapsli, zapálenou nažhavením z baterie, vyletěla do výšky snad 200 metrů. Po vyhoření paliva se raketa snesla na padáku k zemi. 

Vítr ji ovšem odnesl ze Slepičárny až ke Karasům do zahrady.
Povídání je doplněno obrázky.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]