20. března 2013
Chalupáři komunikují
V dnešní době má snad každý chalupář mobil a na chalupě i internetové připojení. Pokud nějaká parta chalupářů drží pohromadě (jako je tomu po desítky let v Trávníku a Naději), musí si občas vyměnit důležité informace. Pánové o tom, kam půjdou do hospody a dámy jestli se jim nepřipalují lívance. Používat na to mobil, jde do peněz a nedovoluje to komunikovat hromadně.
Proto je stále více oblíbené používání radiostanic. Psal jsem o tom tady ve článku z 13. února 2010. Vracím se k tomu před letní sezónou, protože se domlouváme na zřízení takové spojovací sítě (může to být užitečné i při sledování pochybných "turistů", kteří se mezi našimi chalupami pohybují, jak o tom píši v předchozím příspěvku).
Nejvhodnější jsou minivysílačky PMR, které pracují v pásmu ultrakrátkých vln. Jejich cena obvykle za pár radiostanic i se stojánkem pro dobíjení akumulátorů se pohybuje od 800 do 3400 korun (podle reputace výrobce). Typy od všech výrobců dovedou komunikovat mezi sebou, protože způsob vysílání je definovaný povinnou normou. Jejich provoz je povolen všeobecným oprávněním, takže je může používat kdokoliv, kdo si stanici v autorizovaném obchodě zakoupí.
Obvykle se tedy na zakoupení páru těchto radiostanic domluví dva chalupáři. Je vhodné vybrat si takovou stanici, která používá akumulátory typu AA nebo AAA (tužka nebo minitužka), protože jednomu z nich zůstane stojánek s dobíječem a druhý může akumulátorky dobíjet z běžně dostupného dobíječe těchto akumulátorů (cca 150 Kč). Výdrž baterií je ověřeně taková, že dva tři dni může být stanice na jedno nabití baterek v provozu na odposlechu s občasným hovorem. Baterie se nabijí bez problému za noc.
V návodu se obvykle hovoří o dosahu 3 až 10 km. Protože podle zmíněného všeobecného povolení se radiostanice nesmí nijak upravovat, má pouze pevně zabudovanou malou anténku. Skutečný dosah je proto omezen terénem. V lese bude dosah jen pár stovek metrů, pro naše chalupy máme ověřen dosah v obvodu Trávníku i Naděje. Výhodou je to, že naše chalupy jsou vesměs dřevěné, kde rádiové vlny procházejí bez potíží. V železobetonovém paneláku je situace horší. Naopak ve volném terénu (s přímou viditelností mezi oběma radiostanicemi) je dosah skutečně řada kilometrů, což jsme ověřili při spojení Trávník - Hvozd. Nedávno jsem slyšel zcela srozumitelně i vysílání jedné stanice, kdy operátor udával, že je na Ještědu.
Stanice mají pevně stanovených 8 kanálů, takže velký výběr pro nerušené spojení není (v našem obvodu zatím je na kanálech poklid). Lepší radiostanice mají tak zvaný CTCSS systém. Při hovoru do stanice je vysílán jeden z 38 volitelných neslyšitelných tzv. subtónů a protistanice vás slyší, jen pokud má na své stanici nastavený stejný tón. Signál s jiným subtónem neuslyšíte. Stejně se ale nedoporučuje hovořit o citlivých osobních údajích. Někdy se skupina, pracující na stejném kmitočtu, domluví i na používání volaček (třeba Milan z kopce). Poslouchat na stejném kanálu může více stanic, ale hovořit vždy může jen jedna. Proto nepadá v úvahu skákání si do řeči, naopak je dobré po ukončení relace protistanice napočítat do dvou než stisknu tlačítko pro hovor a začnu odpovídat.
Proti zlovolnému rušení není obrana. Na rušení nereagujte, udělali byste rušiteli jen radost. Pak ho to brzy přestane bavit. Kromě toho ta anonymita je jen zdánlivá. Příslušné státní instituce totiž používají plně automatickou monitorovací techniku, schopnou provoz na rádiových pásmech v kteroukoliv denní či noční dobu namátkově kontrolovat.
Tak dobré spojení!
18. března 2013
Zima je letos dlouhá
a tak kriminálníci využívají její poslední dny a šmejdějí po chalupách. V Trávníku došlo jednak ke vloupání a krádeži zahradního nářadí a strojů a druhak k "přemístění" železa asi do některé místní sběrny. Je otázkou, jestli existence sběren surovin je skutečně užitečná pro náš stát.
Mám pro naše chalupáře takové doporučení. Pokud uvidíte projíždět po cestách kolem chalup jakékoliv cizí (obvykle i ošuntělé) auto, vyfotografujte je.
Administrátor blogu
http://travniknadeje.blog.cz/
který patří našemu Občanskému sdružení ochotně zřídí evidenci těchto fotografií, zřejmě zájemců o naše chalupy. Třeba se jednou bude policii hodit.
Mám pro naše chalupáře takové doporučení. Pokud uvidíte projíždět po cestách kolem chalup jakékoliv cizí (obvykle i ošuntělé) auto, vyfotografujte je.
Administrátor blogu
http://travniknadeje.blog.cz/
který patří našemu Občanskému sdružení ochotně zřídí evidenci těchto fotografií, zřejmě zájemců o naše chalupy. Třeba se jednou bude policii hodit.
16. března 2013
Komentáře ke článkům
Děkuji za občas velmi podnětné komentáře ke článkům.
Jen pro informaci čtenářů, kliknutím na slovo "komentáře" se komentář zobrazí v samostatném rámečku. Přímé zobrazení pod článkem možné není. Ani byste netušili, kolik spamových komentářů se pod články snaží přilepit. Jednak je zadržuje sám systém blogger a také mám možnost je mazat sám.
Jen pro informaci čtenářů, kliknutím na slovo "komentáře" se komentář zobrazí v samostatném rámečku. Přímé zobrazení pod článkem možné není. Ani byste netušili, kolik spamových komentářů se pod články snaží přilepit. Jednak je zadržuje sám systém blogger a také mám možnost je mazat sám.
8. března 2013
Nic není jak bývávalo
Ani pití vody z kohoutku. Pijeme míň a přitom, jak uvádějí
noviny, za posledních 23 let voda zdražila stonásobně. Pro ty z nás, kteří mají
na chalupě kohoutek, oznámily Severočeské vodovody a kanalizace pro rok 2013
cenu vody 45,41 Kč/m3. Těch,
co mají u chalupy vlastní pramen, se platba (zatím) netýká.
A tak se na pitnou vodu v přírodě podívejme více. Za mých
mladých let jsem nachodil stovky a snad tisíce kilometru po turistických
trasách po celém Československu. Obyčejně se k večeru postavily stany u
nejbližšího horského potoka a na pití i vaření se nabrala voda do ešusu a bylo.
Kolem padesátých let ještě měla řada rodin snad tříkilovou konzervu z UNRRY (ví
vůbec dneska někdo, co UNRRA byla?), ve které byl fialový prášek či krystalky.
Bylo to ze zásob americké armády. Když se nasypaly fialové krystalky do vody, proběhla její
sterilizace a jakákoliv voda zfialověla a dala se pít. Silně kyselá chuť ovšem nebyla valná
a prášku se tehdy říkalo fialový hnus.
Dnes se v přírodě můžeme spoléhat jen na studánky. V r. 1999
vyhlásili mladí ochránci přírody akci "zachraňme studánky". Na
internetu na adrese
najdeme soupis asi 5 500 studánek v naší republice. A co
víc, o každé studánce se poklepáním na její číslo a název dozvíte i podrobnosti
o její přesné poloze, včetně mapky a fotografie, a údaj o tom, kdo se o ni
stará.
Z našeho okolí je v seznamu uvedena například Stříbrná
studánka u Milštejnu, Čerstvý pramen nad Rousínovem, studánka v Údolí samoty,
Zdislavina studánka pod Lemberkem a několik pramenů u Heřmanic a Radvance.
Jako ukázku uvádím internetové údaje o studánce v Údolí
samoty a obrázek z tohoto místa.
studánka V údolí Samoty -
záznam č. 205
Typ zdroje: studánka
Kraj: Liberecký kraj
Okres: Česká Lípa
Obec: Radvanec
Katastrální území: Radvanec
Region: Lužické hory
Poloha
zdroje mapa, TourmapaKraj: Liberecký kraj
Okres: Česká Lípa
Obec: Radvanec
Katastrální území: Radvanec
Region: Lužické hory
WGS-84: N 50°46'19.20" E 14°36'05.40"
S42: X = 5626938, Y = 472013, pás = 3
UTM: X = 5624547, Y = 471901, pás = 33
Nadmořská výška: 347 m
5. března 2013
Srnčí kolem nás
Nejčastěji se na loukách a v lesích kolem nás setkáme se
srnčí zvěří. Párkrát jsem za léta pobytu
na chalupě viděl v lese jelena a zaznamenal rozrytou půdu od divokých prasat
(ale živé prase jsem za 50 let chození po našem okolí nezahlédl).
Srnčí zvěř váží kolem 20 kg a má zrzavou, v zimě hustší a
tmavší srst. Samci mají krátké parůžky, které shazují kolem listopadu a do jara
jim narostou nové. Ty jsou pokryty sametovou vrstvou, která parůžek při růstu
vyživuje. Na jaře si ji srnec odírá o kůru stromků, čímž si zároveň značkuje
své teritorium. Parůžky jsou špičaté, ale mohou mít i několik malých odvětvení
- výsad. V letním období u nich probíhá říje a oplodněná srna rodí za 40 týdnů na
jaře jedno až tři srnčata.
Srnčí zvěře je u nás značné množství, takže není chráněná. Dříve
se srnčí zdržovala jen na lesních paloucích a loukách u lesů, dnes je běžné, že
v ranních hodinách prochází srnky i okrajem
vesnic. Srnky vídáme jednotlivě, v rodinách (srnčata se s mámou drží do svých
dvou let), ale i ve větších stádech. Podle našich pozorování mají srny své
vychozené trasy, takže není neobvyklé, že je ve stejnou dobu uvidíme na stejném
místě jejich trasy i třeba jen kousek od plotu.
Vzhledem ke svému hojnému počtu se často stávají obětí
pytláků, kteří pro pohyblivost využívají džípy či čtyřkolky.
Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]