22. února 2012

Když se není v Trávníku

tak se i tak stále něco děje. Jsou období na podzim a na přechodu zimy a jara, kdy se na chalupy jezdí řidčeji. To ale neznamená, že se společenské styky chalupářů přerušují.
V Trávníku je zavedené, že v pátek večer se dorazivší pražští chalupáři scházejí v místní osvěžovně, aby se domluvili, co se o víkendu bude dít. Kromě toho tam byly zavedeny tak zvané svačinky - v neděli a ve středu se v podvečer ve zmíněné osvěžovně scházejí ti, co na chalupách zůstávají až do pondělka a samozřejmě ti chalupáři-důchodci, kteří v Naději a Trávníku mají své trvale přechodné bydliště.
Aby to těm, co museli do Prahy, nebylo líto, schází se pánové ve středu večer v restauraci na Spořilově, aby si vyměnili poslední vtipy a probrali politickou situaci.Tato Balounova hospoda slyne tím, že je tam možno koštovat až dvacet různých druhů piv. A protože i naše chalupářky si potřebují vyměnit zkušenosti a postěžovat si vzájemně na zmíněné pány, zavedly si své dýchánky nejčastěji v dopoledních hodinách v některé z kaváren v centru Prahy.

Kromě toho v případě příznivého počasí se pořádají v sobotu nebo v neděli odpoledne rodinné vycházky do různých pražských lokalit, zakončené společným posezením v některé útulné restauraci. Navštěvujeme obvykle tzv. Trojmezí v údolí Botiče mezi Zahradním Městem a Záběhlicemi, Hostivařskou přehradu, Branické skály nebo Kunratický les (dříve Krčský zvaný).

Pokud uvážíme, že Trávnicko-Nadějská chalupářská parta spolu drží už přes padesát let, je to hodno uznání. Od sportovních olympiád jsme přešli k nenáročným vycházkám, ale co se dá dělat, věk je věk. Už nám není dvacet let ...

Na dokreslení víkendových vycházek je připojeno pár fotografií.


14. února 2012

Karkulko, nechoď do lesa!

Větu z pohádky bychom mohli časem slyšet i na našich chalupách. Ve vzdálenosti asi 80 km na sever od Cvikovského polesí totiž žije možná až deset smeček vlků. V jedna smečce bývá pět až deset vlků. Pohybují v bývalých vojenských prostorech kolem městečka Bad Muskau v Horní Lužici (asi 50 km na sever od Bautzenu).

Vlci sem přišli zřejmě z Polska už před deseti lety a ve zdejší rovinaté zalesněné krajině se jim daří. Smečky (5 až 10 vlků) nepotřebují divokou horskou krajinu, jen klidné prostory, kde se nevyskytuje mnoho lidí. Není vyloučeno, že časem některá smečka zavítá i k nám. Vlci totiž za jeden den uběhnou až 50 km a v bývalých vojenských prostorech kolem Ralska by klid určitě měli.

Naši odborníci však zatím jejich přesun nepředpokládají, protože za posledních 5 let se o to vlci nepokusili, zřejmě jim stávající prostředí vyhovuje. Několik jich dokonce nosí telemetrické obojky a tak byl zmapován výlet jednoho z nich. V březnu 2009 vyrazil na 16 dní k Berlínu, nachodil asi 390 kilometrů. Došel až na území, kde pravděpodobně žije další smečka. Pak se vrátil. Poslední úsek, 75 kilometrů, přitom urazil na jeden zátah.

Vlci se živí hlavně srnčím, ale nepohrdnou ani ovcemi, v r. 2007 jich v Německu strhli 72 kusů, což stát (vlci jsou chránění) chovatelům uhrazuje.Setkání lidí v Lužici s vlky je absolutně výjimečné. Vlci se lidem pečlivě vyhýbají. Takže ani když se zatoulají k nám nemusí se naše Karkulky bát. Historky ze Sibiře a Kanady, jak vlci napadali lidi, jsou pravděpodobně důsledkem vyhladovění v mimořádně mrazivém počasí, kdy v hlubokém sněhu lidé prchali pomaleji než zvěř.

Na prvním obrázku je vyznačena oblast stávajícího výskytu vlků, na druhém je typický vlk.

8. února 2012

A je zima a je mráz

Letošní zima začala nenápadně - ani sněhu moc nebylo ani mrazy nebyly. To se ovšem otočilo na konci ledna, kdy jednak na horách napadlo hodně sněhu (v nížinách málo nebo vůbec ne) a začaly mrazy téměř sibiřské, které trvají dodnes. V Trávníku klesaly ranní teploty až na minus 20 stupňů. Pro chalupáře je taková mrazivá vlna riziková. Nevytopené chalupy promrznou a hrozí popraskání vodovodních trubek a někde i trubek teplovodních, pokud v nich nemají majitelé nemrznoucí směs. Většina chalupářů proto vodovodní potrubí před zimou vypouští.

Hrozí však ještě jedno nebezpečí - zamrznutí vodoměru. Nepříjemné je, že za poškození vodoměru, způsobené jeho nedostatečným zabezpečením, zodpovídá odběratel. Ve smlouvách bývá zahrnuta i smluvní pokuta za poškození vodoměru. Kromě toho vás může přijít výměna domovního vodoměru poškozeného zamrznutím až na patnáct set korun. Zamrznutí může způsobit prasknutí sklíčka nebo zničení vodoměru, v nejhorším případě i vytopení prostoru, kde vodoměr je. Před řadou let byl veliký tlak, aby chalupáři vodoměry umístili mimo chalupu do vodoměrových šachet. A značná část chalupářů poslechla.

K takovému zamrznutí v šachtě u chalupy už i v relativně mírnějších mrazech před pár lety došlo. K náhradě byl předepsán nejen vodoměr, ale i více než měsíc do země unikající voda. Majitelům chalup, kteří přijíždějí v zimě kontrolovat jen občas, se tak může zničený přístroj dost prodražit. Účet za vodu snadno naroste do tisíců i výše.

Jestliže je vodoměr mimo objekt ve vodoměrné šachtě, je vhodné pod její poklop umístit polystyrénovou desku, izolační vatu nebo plastový pytel s drceným polystyrenem. Stejně tak je nutno, pokud je vodoměr umístěn ve sklepě chalupy, utěsnit sklepní okénka a případně i zde vodoměr zaizolovat.


3. února 2012

Slavme slavně Slávů slávu

Tak nějak to napsal Kollár ve své básni Slávy dcera. My se slavení držíme a jak má někdo v Trávníku nebo v Naději kulatiny (nebo se mu narodí vnuk či vnučka) pořádá se táborák a oslavenec dá do placu sud.

Jsou ale i oslavy mimořádné. V říjnu 2010 jsem psal o oslavě devadesátin paní Sládkové, jedné z prvních poválečných chalupářek v Trávníku.

Před několika dny jsme měli opět příležitost oslavit devadesátiny. Slavila je paní doktorka Sylva Kajdošová. A nutno říci, že v plné duševní i tělesné svěžesti, což dokladuje to, že nedávno sama cestovala za dvěma svými dětmi do USA a sama ještě řídí své autíčko.

Ve článku o chalupářích-umělcích v prosinci 2008 jsem zmínil paní Sylvu i jejího, bohužel již před více než 20 lety zemřelého manžela, také doktora. Kromě své profese se oba věnovali i dráze spisovatelské. Paní Sylva je známá jako překladatelka z angličtiny (jak odborných lékařských knih, tak i beletrie, zvláště detektivek).

Na oslavě se sešlo kromě rodiny i několik desítek gratulantů, mezi nimi i trávničtí a nadějští chalupáři.

Paní doktorce přejeme výbornou životní pohodu i do dalších let.

Přikládáme obrázek z oslavy.

2. února 2012

Veselé historky (ne z natáčení, ale z chalupaření) V.

- Už je to promlčené, takže se o tom dá napsat. Za socíku chtěl mít každý chalupu vylepšenou, ale levně. A tak jeden chalupář z naší vesnice zatoužil po koupelně, řemeslník – soused chalupář – byl k mání a materiál měli ve skladu RaJ evidentně už dlouho a nepotřebovali ho. Takže ho roztoužený chalupář - jak se teď říká - odklonil. Řemeslník to moc neprohlížel, nařezal trubky, vyřezal závity, našrouboval kolínka a baterii a zavelel: „Pustit vodu!“ A přítomní se nestačili divit – vodovodní vedení se chovalo jako dnešní souprava Gardena na zavlažování trávníků …. po celé délce trubek tryskaly malé vodotrysky. Ony ty trubky ve skladu RaJ byly původně určeny pro splachování socialistických hospodských térových pisoárů a měly po délce vyvrtané otvůrky!

- Jiný chalupář jezdil Trabantem a stalo se mu při cestě do Prahy, že se kousek za Českou Lípou motorek zadřel. Za chvilku jel okolo kamarád, Prďola řečený, a samozřejmě ochotně vzal Trabanta do vleku na lano, rodina se vmáčkla do Lady a jelo se. Ovšem když na rovině před Jestřebím Lada s Trabantem ve vleku vesele předjížděla jiná auta, šofér Trabantu krapet znervózněl (ti předjíždění asi taky). Protože si nebyl jist, kdy kolega tahač přibrzdí a zase zrychlí, měl pro jistotu nohu na brzdě a sichroval to, aby neskončil v kufru Lady. A protože ta souhra trochu vázla, občas se lano přetrhlo. Ale šoféři - znalci skautského uzlování - to vždy vyřešili. A dojelo se až do Prahy na Letnou. Jen od holešovické elektrárny už bylo to zauzlované vlečné lano jen asi metr dlouhé.

- Když v Naději budoval Drboš svou vyhlídku, bylo nutno zabetonovat nohy od lavičky do děr ve skále. Původní záměr použít bateriovou příklepovou vrtačku selhal pro její malý výkon. Tak bylo provedeno rekvirování prodlužovaček u všech sousedů a na skálu se pomocí asi pěti 50 metrových prodlužovacích kabelů přivedlo 220 V. Pak se už díry do pískovce podařilo elektrickou příklepovkou vyvrtat (ovšem dodnes se neví, kolik voltů na konci vedení vlastně zbylo).

- To si takhle jednou jeden chalupář v Praze z Jižního Města večer jel pro něco ke jistému chalupáři, bydlícímu na Petrském náměstí. Jen tak v teplákách (na otočku, že?) a pro jistotu mu dali doma ještě kbelík, aby, až na konci ulice pojede kolem kontejnerů, vyhodil smetí. Až na Petrské náměstí probíhalo vše podle plánu. Při odjezdu však už nastartování motoru probíhalo nestandardně a z výfuku se valila mračna páry. Podfouklo těsnění pod hlavou. Na dojetí zpět na Jižní Město to nevypadalo a nejbližší kamarád byl na Letné. Tak k němu! Průjezd Letenským tunelem se dal přirovnat k tomu, když se německý křižník Bismarck halil do dýmu, aby unikl britským bombardérům, jen v tomto případě to byla pára. S posledním škytnutím motoru se podařilo dojet k Technickému muzeu. kde kamarád Drboš bydlel . Tam bylo auto ponecháno ne osudu, ale do příštího dne (ráno moudřejší večera, že?) a řidič v teplákách se vracel domů metrem s kbelíkem na odpadky v ruce, sledován podezřívavými pohledy spolucestujících (proč ten uklízeč ten vagon nepucuje?).

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]