22. března 2017

Město Cvikov vyhlašuje



Zastupitelstvo města Cvikov se na svém zasedání dne 15. prosince 2016 usneslo vydat obecně závaznou vyhlášku č. 1/2016, o regulaci hlučných činností



 Článek 3. odst. 2) této vyhlášky uvádí:



Každý je povinen zdržet se o nedělích a státem uznaných dnech pracovního klidu hlučných činností tj. činností, spojených s používáním strojů, přístrojů a zařízení způsobujících hluk, např. sekaček na trávu, cirkulárek, motorových pil, motorových kos, vrtaček, křovinořezů apod.


 Nevím kolik chalupářů se během zimního období dostane ke Zpravodaji města Cvikova, případně si ho poctivě přečte na internetových stánkách města. Takže zde ten článek vyhlášky cituji. Je otázkou jestli vyhláška platí i pro místní části jako je Trávník a Naděje, protože se ve vyhlášce mluví jen o „městě“. Ovšem odvolávky na obecně platné zákony možná definují pojem „město“ i plošně. Tak tedy chalupáři pozor, sekat trávu a cirkulovat dřevo o nedělích nelze!




V souvislosti se touto vyhláškou si dovolím pozastavit i nad jinou skutečností, která se týká pojmu „místní část“ města Cvikov. V zprávách o jednání městské Rady a Zastupitelstva můžeme často číst různá opatření, která se týkají místní části Lindava.

Lindava je asi větší než Trávník a Naděje dohromady, ale vzhledem k městu Cvikov je též reprezentována svým osadním výborem.
 A tak si říkám – nespí náš Osadní výbor? Pokud něco město Cvikov pro nás chalupáře zajistí, je to obvykle na základě diskuse s panem starostou na výroční schůzi našeho spolku. Že by něco prosadil náš osadní výbor? Nepamatuji se a jeho vývěska u penzionu aktualitami neoplývá. Sice trvale bydlících v našich osadách je jen něco přes 60 (i s dětmi), ale připočítáme-li chalupáře, bude to několik stovek. A víme z tisku a televize, jak se starostové městeček či vesnic chlubí, že pracují i ve prospěch rekreantů o které se jejich obce v létě rozšíří.

Spi sladce, náš osadní výbore.

Dodatek: Pan starosta nám to potvrdil. V neděli ten zákaz platí i pro Trávník, Naději a Hamr. 
 A bude tady ticho, povídám!


16. března 2017

Voda základ života



Za komunistů nám říkali:  Žijeme lépe, žijeme radostněji. Nedávno někdo prohlásil: V současné době se máme nejlépe v historii.

Když to budeme posuzovat podle ceny vody, tak nevím, nevím.  Za pradávna jsme u chalup neměli vodoměry a platili jsme paušál. Pak nám namontovali vodoměry (a vyhrožovali, že musejí být v šachtách před chalupou, aby byly přístupné kontrole). Někdo poslechl (a má v mrazech problém, aby šachtu zateplil, aby mu vodoměr nezmrzl a nepraskl), někdo neposlechl, má vodoměr ve sklepě a nic se neděje. Vodáci si na jaře (obvykle v neděli, kdy tu většina chalupářů je) oběhnou chalupy a stav si odečtou.  Letos v lednu jsem tady publikoval jeden článek o vodě, kde jsem popisoval současný stav, kdy za vodu, čerpanou z české země, platíme do ciziny.

A před nedávnem se v novinách objevila informace, že vodné by majitelům chat a chalup mohlo brzy výrazně podražit. Prý až o desítky korun za kubický metr. Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) chce výrazněji rozšířit takzvanou dvousložkovou cenu vody. Je to model známý například u elektřiny či plynu: platba za odebranou vodu tvoří část faktury, zbytek je paušální poplatek. Prý se už v některých českých krajích tak účtuje a prý je to obvyklé v západní Evropě (nepřipomíná vám to přesměrované stařičké heslo -  SSSR náš vzor?).


Naštěstí pro nás bylo v té informaci uvedeno, že „Severočeská vodárenská společnost chce zůstat u jednosložkové ceny“.  No, vzpomněl jsem si na pořekadlo: Všem věř a nikomu nedůvěřuj.

Tak uvidíme (jak říkal ten slepý).

9. března 2017

Sportem ke zdraví!



Slyšíme to často, ale když sportují naši chalupáři-důchodci, tak to občas to zdraví odnáší (už to cítím v kříži, že se stáří blíží). A taky to odnášejí klouby, které má pár kamarádů už vyměněno za kovové.

Přesto, jak jsem už často zmiňoval, pořádají naši důchodci (kromě předsilvestrovských pochodů hospodami – ty se změnily na autobusové projížďky) dost často delší vycházky bližším okolím. Ti mladší zase provozují vyjížďky na kole, kde je irituje jeden z nás - čerstvý sedmdesátník, který jim zmizí a pak je na kopci vítá s cigaretou v puse.

Na internetu jsem natrefil na pravidelnou akci – Lužická padesátka.  Letos se pořádá už po čtyřicátéšesté! Start a cíl je v Hrádku nad Nisou.  Trasy se občas obměňují, taky se procházelo i přes Německo. Případné účastníky by na start musela dopravit některá z chalupářek, protože start nejdelší trasy je už v šest hodin ráno, na kratší trasy se vyráží mezi sedmou a desátou hodinou.


Akce se koná na začátku května (6.5.2017). Vypsáno je několik tras. Ta nejdelší prochází Antonínovým údolím kolem nás. Tady jsou:

50 km Hrádek n. N. – Horní Sedlo – Polesí – Lvová – Jablonné v P. – Heřmanice – Mařeničky – Antonínovo údolí – Mařenice – Petrovice – Tobiášova borovice – sedlo Popovky – Sedlecký Špičák – Cikánský kout – Hrádek n. N.

35 km Hrádek n. N. – Dolní Sedlo – Polesí – Jablonné v P. – Heřmanice – Petrovice – Tobiášova borovice - sedlo Popovky – Sedlecký Špičák – Cikánský kout – Hrádek n. N.

25 km Hrádek n. N. – Dolní Sedlo – Polesí - Petrovice – Tobiášova borovice - sedlo Popovky – Sedlecký Špičák – Cikánský kout – Hrádek n. N.

8 km
Hrádek n. N. – autobusem na Horní Sedlo – Horní skály – Dolní Sedlo – Hrádek nad Nisou

Tak kdyby si někdo chtěl vyzkoušet svou fyzičku, najde bližší informace na web stránkách   https://www.czecot.cz/akce/451635_luzicka-padesatka-2017

2. března 2017

Mapy mohou být různé



Běžně používáme automapy, turistické mapy, cyklistické mapy, katastrální mapy atd.  Samozřejmě je najdeme na internetu.
Objevil jsem ale na internetu zajímavý odkaz.  Viz      http://www.malovanemapy.com/
Je to firma CBS Nakladatelství s. r. o. ze Zlína, která je zaměřena na výrobu propagačních materiálů. Mezi jejich produkty jsou malované mapy. Použiji jejich výklad, o co jede:
Samozřejmě se jedná o komerční produkci, takže jejich turistické průvodce a mapy můžete zakoupit v jejich internetovém obchodě, ale na internetu získáte přístup třeba i k malované mapě Českolipska na adrese
(viz připojený obrázek). Přes menu si můžete otevřít bližší bromace o vyznačených obcích a turistických zajímavostech. 


U naší restaurace U Naděje (bohužel v současnosti pro nemoc zavřené) je krapet omšelá turistická mapa našeho okolí. V malovaném provedení (jako je ukázáno na dalším přiloženém obrázku) by byla velmi atraktivní.

21. února 2017

Jistě jste slyšeli o „pražské kavárně“



Ale politika je při našich chalupářských sedánkách nebezpečná věc a takové debaty již vyvolaly radu podrážděných neshod. Já se chci věnovat ne politice, ale pití kávy.

Pití kávy se objevuje v islámském světě, odkud se rozšířilo do celého světa (takže došlo k „imigraci kávy“). Zřejmě z Turecka a Egypta tento zvyk přivezli do Evropy Benátčané. Jak je tomu skoro vždycky, proti novince pití kávy se postavili fráterníci, kteří to prohlašovali za ďáblův nápoj. Situaci zachránil v 16. století papež Klement VIII., který takové názory odmítl (káva mu zřejmě chutnala).   Pak už to šlo rychle, kolem roku 1700 bylo v Paříži už asi 250 kaváren. Na našem území byla první kavárna od r. 1702 v Brně, kde si ji otevřel nějaký Turek. Do Prahy přivedl pití kávy brzy po Brně Arab Hatalah al Demški (z Damašku), který chodil po ulicích s kávovarem na zádech a kávu nabízel chodcům. V r. 1714 založil první pražskou kavárnu U zlatého hada v Karlově ulici.  Tehdy se používal název „kafírna“.
Tehdy se pil známý „turek“ (tedy káva s lógrem). Správný postup znamená zalít mletou kávu horkou vodou (nikoli vařící) a ponechání nápoje, až zchladnul tak na 70o.


Dnes v kavárnách pijeme hlavně espresso (u nás říkáme i presso), které pochází z Itálie. Název je odvozen z jeho rychlé přípravy. Dávkou mleté kávy se protlačí tlaková horká voda. Na hladině kávy se vytvoří tenká světlejší vrstvička, nazývaná crema. 

Běžné espresso se připravuje asi ze 7 g mleté kávy a 30 ml vody. V Itálii nejčastěji dostanete rispetto, které je velmi silné, protože se používá asi 15 g kávy. Dalším druhem je caffé luongo, správná příprava znamená udělání espressa s následným dolitím hrnečku horkou vodou. Oblíbené je cappuccino, které se skládá z espressa, horkého mléka a našlehané mléčné pěny. Dalším druhem, který vám v kavárně barista udělá, je caffe macchiato, což je espresso s přidáním mléčné pěny. Lidé si často dávají i caffe latte, které se podává ve velkém šálku nebo sklenici a skládá se z porce caffe luongo a vrstvy našlehaného mléka. V Americe dostanete caffe americano, což je espresso zředěné vodou v poměru 1:5. Není divu, že naši fajnšmekři po návratu z USA hovoří o bukvicové kávě!
 
Fajnšmekři si dělají i kávu mocca. K tomu je zapotřebí speciální třídílná konvička. Do střední části se na jemné sítko nasype mletá káva, do dolní části se nalije předehřátá voda a všechny díly se pevně sešroubují. Pak se konvička postaví na vařič. Když se voda dole uvede do varu, vznikající pára probublává sítkem a kondenzuje v horním díle s nalévací hubičkou. Kdy je uvařeno, se prý pozná podle změny bublavého zvuku vařící vody.
No a vynálezem posledních asi 30 let je káva instantní, rozpustná. Ta se hodně konzumuje v domácnostech, ale dnes se  už i tam používají pohodlné kávovary typu sepresso, zvláště pokud je mletá káva připravena v kapslích, kterými pak  probulá horká voda.

Tak a jak je to se zdravím? Káva obsahuje drogu kofein, která bystří smysly, ale také zvyšuje krevní tlak. Proto se říká, že kardiaci by měli kafe omezit. Ale dva šálky kávy denně, to nám chutná a asi ani neublíží.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]