10. ledna 2017

Zmrzlé pivo



Kamarád chalupář nám napsal zprávu o pokusu, který provedl v současných mrazech  – dal na balkon přes noc Kofolu v PET láhvi a dva druhy piva ve skleněných láhvích. Kofola a jedno z piv nezamrzlo, druhé pivo zmrzlo totálně. V noci bylo minus 8 oC. Značky piva úmyslně neuvádím, abych nebyl obviněn z klamavé reklamy. O té značce, která zmrzla, totiž autor pokusu zapochyboval.
U odborníků jsem našel fakta. Pivo je složeno z celé řady látek, které při doporučené teplotě pro pití piva 5 až 10° C, jsou v rovnováze. Změní-li se znatelně teplota piva, změní se i tato rovnováha a látky na sebe vzájemně působí, což se projevuje změnou chuti i vzhledu piva. Klesne-li teplota piva pod 1 oC, objeví se v pivu zákal, který se s dále klesající teplotou zvětšuje. Klesne-li teplota do minusových hodnot, začne pivo zamrzat.  Je to dáno skutečností, že voda zamrzne při 0 oC, ovšem líh až při minus 114 oC (!). Pro koncentrace lihu s vodou se uvádí, že při 10 % příměsi lihu, směs zmrzne už při minus 4 oC, pro 30 % obsah lihu je bod mrznutí minus 19 oC a dál to klesá (takže vodka vám v mrazáku nezmrzne celá, ale je v ní kus ledu z obsažené vody).
Není tedy divu, že při zmíněném pokusu pivo zamrzlo, spíše je udivující, že jedna ze značek údajně nezamrzla.

Dále odborníci tvrdí, že pokud pivo nebylo mrazu vystaveno dlouho, tak při pomalém rozmrzání zákal zmizí a jakost piva se nezhorší. Při rychlém oteplení zmizí především pěnivost. Při delším vystavení mrazu nepomůže ani pomalé rozmrzání a pivo se znehodnotí.
Takže pokud chce někdo pokusy s mrazem opakovat, platí, že při mrazu mezi 5 až 10 oC pivo skutečně zamrzne. Experiment s pomalým rozmrzáním bude spíše neprůkazný a pro zažívací ústrojí případných konzumentů riskantní . Holt to pivo ze sedmého schodu je asi optimální.

2. ledna 2017

Vzhůru do nového roku



Oproti jiným rokům měli trávnicko-nadějští chalupáři letos konec roku více rodinný. Bylo to dáno tím, že trávnická hospoda má zavřeno. Tak to vypadalo trochu jako v tom vtipu, kdy se jeden vášnivý internetista svěřoval kamarádovi: „Tak mi včera na půl hodiny vypadl internet. Šel jsem teda do obýváku za naší rodinou. Musím říci, že jsou to docela milí lidé.“



Štědrý večer se slavil jen asi v pěti chalupách, ostatní byli ještě v Praze a dorazili až po Vánocích. První sešlost byla ve středu po svátcích na vepřových hodech v Mařenicích u Haskiho. Tam se domluvila organizace tradičního Pochodu hospodami Lužických hor.



Ten se konal ve čtvrtek 29. Prosince.  Sešlo se nás deset a odjeli jsme autobusem na Krompach. Vyšlapali jsme kopeček na Valy a usadili se v restauraci Na hřebenovce jako asi jediní Češi. Kolem nás bzučel německý hovor.  Není divu, po hodince chůze z Jonsdorfu se naši sousedé dobře najedí a napijí za polovičku, co by je to stálo u nich.  To, že po sametové revoluci použil ministr Klaus tehdejší vekslácký kurz koruny vůči marce, se zachovalo dodnes a proto jsou naše platy třetinové vůči německým (a přes naše budovatelské úsilí se to snad nikdy nesrovná). No ale nešť. Naobědvali jsme se a napili. Pak se vyrazilo k dalšímu postupnému cíli. Zdravé jádro vyrazilo pěšky přes kopec a les, pár starců, prolezlých chorobami, se do Dolní Světlé svezlo autobusem. Obě skupiny se kupodivu sešly a společně došly do útulné hospůdky U nás. I zde jsme byli obklopeni Němci. Po několika Svijanských a doplnění kalorií opět zdravé jádro vyrazilo pěšky směrem k hospodě na Hamru. Starci zase použili autobus a odjeli reprezentovat k Haskimu do Mařenic.  Před sedmou večer obě skupiny dorazily do svých chalup.



Silvestr se s jedinou výjimkou slavil v rodinných kruzích s půlnoční kanonádou (těch 15 minut blýskání a bouchání přišlo průměrně na tisícovku, ke zranění nedošlo).




Po novoročním obědě se nás sešlo méně než jindy tradičně na Milštejně (viz obrázek -, ti nevzdálenější – Dadulovic rodina z Horní Světlé- nezklamali a přišli, sláva jim).  U tří ohníčků se pekly buřty, vařil grog a povídalo se (už jsme napočetli nejméně 4 sudy na prázdninové oslavy).



Taký byl tedy chalupářský přelom roku.  Před svátky bylo v Trávníku asi 3 cm sněhu, což vypadalo dostatečně malebně. Na Štěpána sníh slezl a na tradiční pochod jsme měli dokonce modrou jak vymetenou oblohu. Pak ale padla mlha a až do Nového roku jsme měli alespoň ojíněné stromy.
No a když skoro všichni odjeli do svých pražských obydlí, tak 2. ledna začalo chumelit a do odpoledne se to rozšířilo až do Prahy.



Tak ať máme v roce 2017 pevné zdraví a ať se nás drží štěstí.

23. prosince 2016

Krásné vánoce

všem kamarádům a příznivcům tohoto blogu,
hodně štěstí a zdraví v novém roce
 

15. prosince 2016

A léta běží vážení ....



V předvánočním čase  naše manželky smýčí, pečou, vaří … a manželé překážejí. Takže nám bylo řečeno, že v neděli uděláme nejlíp, když my  v Praze vyrazíme v neděli odpoledne na pivo k Hamerskému rybníku v Záběhlicích.
Ale také je čas na zamýšlení.  Ta naše chalupářská parta se v Trávníku a Naději vytvářela v padesátých a šedesátých letech minulého  století. Někteří z nás tam přišli jako děti  s rodiči  brzo po odchodu původního německého obyvatelstva, další se tam postupně kupovali prázdné chalupy.  V šedesátých letech to už byla skutečná parta, která společně  sportovala, tancovala a pomáhala rodičům na chalupách.
V té době ještě na řadě chalup žili první trvalí osadníci – kovozemědělci ( jak je komunisti nazývali, protože obvykle pracovali ve cvikovských továrnách a k tomu měli malé hospodářství).  Na konci šedesátých let už se z Trávníka a Naděje staly skoro výhradně chalupářské vesnice.
Pak začala chalupy od svých rodičů přebírat druhá chalupářská generace. Třetí generace už dnes převzala těžší práce na chalupách, když jejich rodiče jsou už důchodci. Čtvrtá generace  je dnes ve věku mezi  nemluvňaty a maturanty.
Pokud hovoříme se svými známými odjinud a zmíníme, jak se tady naše generace drží pospolu, bývá to přijímáno  až s obdivem. Málokde vydrží taková kamarádství desítky let, snad kdysi v trampských osadách pod Prahou a v Posázaví.  V době tancovaček jsme tu měli i vlastní kapely (Dřevák, Trávnický disharmonický orchestr TeDeO), pořádali jsme sportovní akce (šiškové války, chalupářské olympiády), pak následovala desetiletí společných letních kratších pobytů v různých místech naší republiky. Ještě v posledních pěti letech se takové společné pobyty uskutečnily (i když jen za účasti  dvou až pěti rodin) – na Šumavě, v Třeboni nebo v Harrachově.
Do dneška se drží  společné oslavy kulatých a půlkulatých narozenin, společné Silvestry a novoroční setkání u zříceniny Milštejna. Ten společný Silvestr se letos asi neuskuteční (hospoda v Trávníku má zavřeno). V šedesátých letech se naše parta scházela každý čtvrtek v některé restauraci v Praze, kde se domlouvalo, kdo má volné místo na motorce nebo v autě a může někoho vzít s sebou. V menším měřítku se tradice schůzek v Praze  udržuje až dodnes, ale dnes již jen v menším kroužku skalních.
Nedávno jsme se zúčastnili pohřbu dalšího kamaráda a uvědomili jsme si, že z naší party ze šedesátých let je již skoro třicet kamarádů a kamarádek na věčnosti. Zavzpomínejme si na konci roku na všechny naše společné y zážitky.
Do nového roku bychom si měli přát pevné zdraví, životní pohodu a zapomenutí na  zbytečné rozmíšky,  ve kterých si někdy  dědci libují.   S příchodem jara se snad otevře i naše „klubovní“ hospůdka a obnovíme páteční sedánky a nedělní „svačinky“ na terase, kdy důchodci mávají těm, co okolo projíždějí, aby byli v pondělí opět ve svém zaměstnání.
 
Takže –všem čtenářům  hezké vánoce a zdar v roce 2017 !

 (a přes vánoce aspoň trochu sněhu – stačí i míň něž na obrázku)

7. prosince 2016

Brýle, naslouchátka a řízení auta



Mnoho z nás musí ve vyšším věku používat brýle na čtení a někdy vám lékař předepíše brýle i na televizi nebo někomu i na řízení auta. Někdo zase musí používat naslouchátko. Bývá to zapsáno ve zdravotním osvědčení. Ovšem Evropská byrokratická unie se plete i do tohoto.

Podle celkem již staré vyhlášky 31/2001 Sb. musí být v každém řidičském průkazu uvedeny tzv. harmonizační kódy. Ty slouží k označení některých omezení, která se týkají držitele řidičského průkazu. Jejich zavedení bylo požadavkem Evropské Unie, která chtěla sjednotit vzhled všech řidičských průkazů. Cílem bylo udělat je přehlednější a srozumitelnější pro všechny – jak pro řidiče, tak především pro dopravní policisty.

Podle tohoto kódu se rozezná, zda řidič netrpí žádným zrakovým (harmonizační kód začíná číslicemi 01), sluchovým (02) či pohybovým postižením (03), které by jej mohlo omezovat při řízení automobilu.   Z kódu pak silniční kontrola pozná, že řidič má předepsané dioptrické brýle (harmonizační kód 01.01) nebo smí používat při jízdě automobilu pouze kontaktní čočky (01.02), jestli používá naslouchátko pouze pro jedno ucho (02.01) nebo pro obě uši (02.02) atd.

Pokud u někoho dojde ke změně a kód ještě zapsán neměl, musí si požádat o vydání nového řidičáku (do toho plastového se změna udělat nedá). Žádost musí doložit průkazem totožnosti a posudkem od lékaře, kde je zdravotní omezení uvedeno.


Ty pravidelné prohlídky na zdravotní osvědčení jsou celkem známé, jen nedávno došlo ke změně a první povinná prohlídka je až v 65 letech (pak v 68 a potom už každé dva roky).  Když se pracuje do důchodu déle, tak se taky lékařská kontrola posunula.  


Jinde to ale mají policajti ještě těžší a žádné harmonizační kódy jim moc nepomohou (viz foto).

4. prosince 2016

Pozvánka předem



1. prosince 2016

Zavřeno ...

Tak to, o čem jsem nedávno psal, se stalo skutkem. Penzion U Naděje, jakási klubovní místnost chalupářů z Trávníka a z Naděje je ode dneška na neurčito zavřen. Těch pár štamgastů během zimních  týdnů neutratí tolik, aby  to udrželo hospůdku v provozu a aby to  Babišovi zvedlo daňové výnosy.
Společný Silvestr tedy můžeme odpískat a snad se uvidíme na jaře, až tažní ptáci - chalupáři po oteplení zase budou létat na své chalupy.

17. listopadu 2016

Je po Dušičkách



Všichni jsme jistě  hroby našich blízkých navštívili.  Doma máme ovšem i blízké němé tváře, které taky máme rádi. A i oni nás opouštějí. Na chalupách bylo zvykem domácího mazlíčka zakopat na zahradě a třeba mu tam vysadit i nějakou trvalku.

Ale pozor! Evropská unie řídí a nařizuje! Takže máme  vyhlášku č. 82/2014 Sb, která v souladu s pravidly EU sice povoluje pohřbívat domácí zvířata na vlastním pozemku, ALE podle takových pravidel, která to ve skutečnosti znemožňují.
Místo totiž musí být nejméně dvě stě metrů vzdálené od zdroje vody a sto metrů od domů, chat a silnic.  Hrobeček musí být padesát metrů od hranice se sousedním pozemkem. Mrtvolka musí být v rozložitelném obalu a majitel musí zvíře zasypat nehašeným vápnem a pak zasypat nejméně půl metrem hlíny. Terén v místě zakopání musí být suchy bez podzemní vodoteče. Místo musí být označeno i s datem pohřbu. 


Tohle by mohl dodržet jen někdo na samotě u lesa.  A je to jako se čmoudíčky. Už jsou v naší republice zaznamenány případy, kdy soused bonznul souseda na státní veterinární správě a  ... konala se zvířecí exhumace.  V lese nebo někde na mezi zvíře pohřbít nesmíte.
A tak je to voda na mlýn podnikatelů, kteří provozují psí hřbitovy nebo zvířecí krematoria. V Praze už takový hřbitov funguje a kremace se platí podle váhy zvířete (od 4 do 9 tisíc Kč - pohřeb do země je prý levnější). Popel po kremaci si v papírové urničce už na zahradě zakopat můžete.


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]