13. srpna 2017

Buď máme vody málo nebo moc

Ta příroda se člověku nezavděčí.



Minulý týden to vypadalom že je vody dost, neb často pršelo (i když na posezení u sudu se udělalo hezky).. Ale ještě před pár dny všichni bědovali jak je období sucha a vláda vyhlašovala akci „dešťovka“ (ne žížala, ale schraňování dešťové vody, aby nám neodtékala za hranice.
Psal jsem už několikrát o problémech s vodou (o její ceně, o šetření a zpomalování jejího odtoku - například v květnu 2016).
A ještě je nám vysvětlováno, že musíme rozlišovat vodu na pití a na to ostatní. /­­­­To už je vážnější. A když nám do toho orgán z České Lípy vyhlásí zákaz nabírání vody z potoků a říček na zalévání, tak máme kalamitu.
No a už je z toho kšeft. V posledních dnech se objevily inzeráty, které nabízejí dodávku a instalaci plastových podzemních nádrží na dešťovou vodu, že kterých si můžete pumpovat vodu na splachování záchodů, na zalévání a ledacos jiného. Do těch nádrží se svádí voda z okapů nebo pevných ploch kolem domků (ovšem přes filtry, které nepropustí nečistoty). Pod zemí nádrže musí být, aby nezamrzaly a bylo je možné užívat po celý rok.  Pro případ přílišného přítoku dešťové vody musí být nádrž vybavena i přepadem s trativodem.
Na připojeném obrázku je schematicky taková nádrž vyobrazena, lze ovšem předpokládat, že pro běžného chalupáře to není finančně dostupné řešení.
Dešťová voda, vzniklá odpařováním, by měla být chemicky čistá. Pamatujeme se ovšem na kyselé deště.  V atmosféře totiž dochází ke kontaktu odpařené vody s různými chemickými látkami. Ovšem kvalita srážkových vod je naprosto vyhovující pro splachování WC, praní prádla nebo zálivku.
Dnes už jsou skoro u každé chalupy sudy, do kterých svádíme vodu z okapů a pak s ní zaléváme. Někteří kutilové mají dokonce nainstalovány sudové kaskády.  Pro případ průtrží mračen je dobré mít sud opatřený přepadem (odtokovou rourou), aby při přetečení voda ze sudu necákala na stěnu domu (na to se naše manželky tváří nevrle). Dešťová voda je na zálivku nejvhodnější, protože na rozdíl od pitné není chlorovaná. Některé rostliny prý chlorovanou pitnou vodu vůbec nerady (prý rododendrony nebo třeba kanadské borůvky).
Nejlépe jsou na tom ti, kterým po pozemku teče porok. Je dobré si na něm zřídit rybníček nebo alespoň do potoka instalovat starou vaničku, odkud můžeme odebírat vodu na zalévání. Vzpomínám, že v Praze za Stromovkou u tak zvané Malé říčky (rameno Vltavy) byla zahrádkářská kolonie a že z plotů vedla do vody roura a majitelé zahrádek si pumpovali elektrickým čerpadlem vodu na zalévání.

4. srpna 2017

Varhany



Nebudu psát o kostelních, ale o přírodních čedičových.

Nedávno byl v televizi pořad o Lužických horách, kde herec Vladyka bohužel ukázal jen část Lužických hor na západ od Nového Boru. Samozřejmě tam byla tak zvaná Panská skála u Práchně, kterou všichni známe z filmu Pyšná princezna.

Jedná se o ztuhlé magma čediče, které postupně chladlo v sopečném jícnu a ztuhlo do většinou šestibokých dlouhých sloupců. Odkryty byly hlavně při těžbě, kdy v okolí nalezneme zasazené sloupce jako ohraničení pozemků, ale hlavně byl čedič exportován do zahraničí. Na Panské byl vydán zákaz těžby už v r. 1895, ale nebyl zcela dodržován, takže až někdy po roce 1948 byl tento útvar vyhlášen za Národní přírodní památku.

U Panské skály byl asi skoro každý. Je tam velké placené parkoviště, ale prohlídka samotné skály je zdarma.

V uvedeném televizním pořadu byly ukázány i další obdobné sloupcové stěny, a sice Zlatý vrch a Stříbrný vrch u České Kamenice. Toto místo je mnohem méně známé a dostaneme se k němu při cestě na rozhlednu Studenec. I zde se v devatenáctém století těžily čedičové sloupce, ale až v r. 1964 bylo toto místo prohlášeno za Národní přírodní památku. I Zlatý vrch působí majestátně, protože sloupce čediče jsou dlouhé až 30 m.

A ještě jedny varhany nalezneme asi 3 km odtud - nad údolím Kamenice narazíme na skalisko Pustý zámek. Zde uvidíme hohutné sloupce o délce až 25 m, ovšem uložené vodorovně.


I v našem okolí se nachází čedičové varhanyale jen o skromnějších rozměrech. Jedny jsou na skalním hřbetu, zvaném Dutý kámen u Drnovce (po levé straně silnice ze Cvikova do Jablonného – po zelené značce).

Druhé jsou ve skalním městě hned za našimi hranicemi nad Jonsdorfem. Dostaneme se tam po přejetí hranic z Krompachu, když odbočíme na začátku Jonsdorfu po červené značce. Vlastní varhany jsou jen malé, ale okolní skalní město stojí za prohlídku (v jednom z opuštěných lomů na mlýnské kameny je letní divadlo, kde se občas hrají hry podle knih Karla Maye).

26. července 2017

Vyhlídková terasa



Myslím si, že Lužické hory jsou skutečně pohledné. Lesnatý kopeček jeden vedle druhého.  Dále by se realizovat vycházka, kdy bychom ráno vešli do lesa a večer z něj vyšli (pokud bychom tolerovali občasné přeběhnutí silničky).

Z řady kopců jsou úchvatné vyhlídky, z těch nejznámějších to jsou Luž, Hvozd, Klíč, Jedlová nebo Studenec (na některých z nich jsou i rozhledny).  Kdo přijíždí autem do Jablonného od Mimoně, ten si jistě připomene perfektní panorama lesnatých kopců, které se otevře za  vodojemem nahoře nad vjezdem do Jablonného.

Ale dnes se chci zmínit o panoramatu, které by se líbilo i mužské části Homolkovic rodiny. Je to rozhled z terasy penzionu U Naděje  (když se tam sedí u piva). Nalevo začíná rozhled Luží, pokračuje přes Plešivec nad Dolní Světlou, Hvozd, Sokol za Heřmanicemi, Jezevčí vrch nad Mařenicemi (někdo ho nazývá Jílový nebo Jelení a pamětníci mu dokonce říkají Limba) a pak dále přes Tlustec, Ralsko k Zelenému vrchu nad Cvikovem. A z té záplavy lesů bíle  svítí obnovená kaplička nad Mařenicemi.


Docela se nám ty lesy kolem vzpamatovaly. V sedmdesátých letech minulého století bylo došlo k jejich poškození imisemi v hnědouhelných elektráren v tehdejším NDR  a v Polsku (elektrárna Turow). . Poškození bylo výrazné zvláště na hraničních hřbetech, ale zřejmě posléze došlo k zásahům v elektrárnách /na německé straně vyrostla řada větrných elektráren) a hlavně z naší strany probíhá i obnova poškozených lesů novou výsadbou s velkým podílem buku (který  tvořil původně výrazný podíl na skladbě zdejších lesů).


Není divu, že za pěkného počasí se hosté usazují na terase a do lokálu si chodí jen pro pivo.  A přinesou i kamarádům (ale jen jednou za takových deset let se nějaké to pivo vylije někomu za krk). A někteří zlomyslní důchodci, když na terase sedí v neděli v podvečer, mávají pracujícím Pražákům, kteří jedou v autech okolo domů, aby byli v pondělí ráno svěží v pracovním nasazení.
 
A na závěr ještě přidám fotku našich kopců ráno po dešti, pěkné, co? 

19. července 2017

Odcházení



se netýká jen prezidentů, ale i nás chalupářů. V prosinci jsme se v pražském krematoriu rozloučili s kamarádem Mílou Šochmanem.

A 17. července měl v mařenickém kostele zádušní mši a pak byla urna s jeho popelem uložena do hrobu na hřbitově vedle kostela.

Kdysi nějaký myslitel prohlásil, že neznabohům se snáz žije, ale věřícím se snáz umírá. Panu faráři z České Kamenice, který obřad sloužil, je nutné vyslovit velké uznání. Velice hezky o Mílovi hovořil, dal slovo jeho dětem a i jím zpívané části mše měly muzikální úroveň. V kázání vyslovil naději, že tak, jako v přírodě platí zákon o zachování energie, mohou věřící předpokládat, že z živého člověka se po smrti zachová duše.

Na mši a uložení urny s Mílovým popelem přišli především jeho přátelé z Mařenic, kde měl chalupu a kde již dlouhá léta trvale žil. Kamarády z Trávníka a Naděje zastoupili alespoň tři z nás.

Lromě páru fotek z obřadu připojuju stařičkou  pozvánku na oslavu Mílovy první svatby, kterou ve svém archivu vylovil kamarád Lexa z Kanady a poslal nám ji.

15. července 2017

Pod zemí i pod vodou



Tak se nám objevila nová hračka pro dospělé. Už jsme si zvykli, že na různých místech pobíhají lidé s moderními Minohledačkami, které dovolují nalézt v zemi různé kovy (můžete si tam třeba nastavit jen hledání zlata).
Ovšem teď se na trhu za celkem levný peníz objevilo něco nového, co dovede hledat kovové věci pod vodou. A pokud si připomeneme třeba odstavec z jedné obecní kroniky o květnu roku 1945:
V té době byly silnice přeplněny ustupujícími německými oddíly a ty bylo třeba odzbrojit. Němečtí vojáci odevzdávali zbraně většinou dobrovolně. Odzbrojení jednotlivci i skupinky se snažili na vlastní pěst přepravit na západní břeh řeky, neboť doufali, že tam narazí na angloamerické oddíly. Mnoho zbraní bylo přitom naházeno do řeky.

No uznejte, není to lákavé, zvláště když si připomeneme, že tam, kde nebyla řeka, se to házelo do rybníků nebo i do studní.
Tato nová hračka je velice silný magnet.  NdFeB (neodym-železo-bór) magnety se vyrábějí sintrováním z práškových kovů se vzácným prvkem neodymem (objeven v roce 1885). Po magnetizaci jeho účinky jsou několikrát silnější než u klasických (feritových) magnetům tato magnetická slitina, je schopná ve formě malé tabletky unést tisícinásobek své vlastní hmotnosti.
Není tedy divu, že na internetu najdete tyto magnety ve formě kolečka, opatřeného očkem. Do očka se přiváže několikametrové lanko a už můžete šátrat po dně v kalné vodě. Výrobci nabízejí provedení, které je schopné uzvednout od 30 až do 280 kg těžký magnetický předmět.  Ve vodě je podle Archimedova zákona takový předmět nadlehčován, ale dostat ho ven vyžaduje sílu a pevné lano. Po seznámení se zkušenostmi, popisovanými na internetu (nebezpečí zachycení magnetu za větve na dně, riziko sklouznutí magnetu z hladké plochy zachyceného předmětu apod.) byly zakoupeny dva tyto magnety a započato s experimenty v našem okolí. První pokus u zjevně staré opuštěné studny skončil zjištěním, že je používána jako zdroj vody pro blízký bazén a naše pokusničení samozřejmě zakalilo vodu.
Druhý pokus proběhl na přehradě v Naději. Byl úspěšnější, i když poklad vytažen nebyl. Z přehrady bylo vytaženo zrezivělé dětské kolo (viz foto), klička od rybářského navijáku a naše dvacetikoruna. Zdá se tedy, že naše mince nejsou kryty zlatem, ale mají v sobě železo.
 
Protože naši místní oblastí prošel nejen prchající německý Wehrmacht, ale odcházeli odtud i odsunutí sudetští Němci, je pravděpodobné, že nálezy ve vodě, dosud nezjistitelné, jsou možné. Zvláště v Naději, kde nebyl vodovod a každá chalupa měla svou studnu (nebo studánku ve sklepě) a senkrovnu, může průzkum nepoužívaných studen /třeba u dávno zbouraných domů) nějaký nález přinést.

Další informace jsou třeba na:

Velmi silný magnet je na obrázku, unese až 280 kg a stojí kolem 800 Kč.



This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]