22. června 2017

Je nás mnoho a ledacos podnikáme



Zkusme se číselně podívat podívat na chalupářskou komunitu v našich dvou vesnicích – Trávníku a v Naději a jejich společné aktivity.
Z městského úřadu pochází informace, že zde máme asi 70 trvale bydlících a přihlášených obyvatel.
Několik obyvatel zde sice máme natrvalo, ale stále ještě mají byt až už nebudou moci obhospodařovat svou chalupu.
Započteme-li i rekreující se chalupáře, kteří zde nejsou trvale, dostaneme se na číslo asi 300 obyvatel (včetně dětí). Většinou se jedná o Pražáky, ale několik chalup patří i majitelům z  České Lípy, Nového Boru apod.
Ve Spolku Trávník a Naděje je organizováno asi 50 členů, což prakticky představuje reprezentaci 50 chalup.
Jak je zřejmé z článků o chalupářských aktivitách, je zde skupina chalupářů /rodiče ve věku mezi 65 až 80 roky, jejich děti ve věku mezi 25 až 50 lety a velká skupina vnoučat), kteří se zde usadili v padesátých a šedesátých letech a od té doby drží pohromadě.
V šedesátých letech se sem jezdilo společně tak zvaným „zahrádkářským autobusem“, protože auta a motorky měli jen někteří šťastlivci. Proto vznikla tradice čtvrtečních srazů v pražské hospodě, kde se domlouvalo, kdo jede na víkend a kdo někoho může vzít. Do roku 1968 se pracovalo ještě i v sobotu dopoledne, takže se na chalupy dorazilo až odpoledne.  Několik chalupářů, co pracovali na železnici a měli režijní jízdné, jezdilo vlakem a tak pěšky ze Cvikova (kam tehdy ještě jezdila lokálka ze Svoru) dorazili až navečer.
Tato parta (tehdy mládež ve veku 18 až 25 let) pořádala šiškové války pod Milštejnem, olympiády na louce před Štekrtovými (tam se pořádaly i fotbalové zápasy). Na počátku sedmdesátých let přišel do mody volejbal, nohejbal a tenis, takže jsme si vybudovali písčitý kurt na zahradě u Bucků. Pánové tam mužně zápolili a dámy přihlížely mezi krmením dětiček. 


Když se první z nás dožili čtyřicítky, započala éra společných oslav kulatin a půlkulatin. Nejdříve jsme se scházeli u někoho v chalupě nebo v hospodě (často jsme si pronajali lokál u Břicháčků v Mařenicích), později se zavedl systém letních sudů.  U několika chalup vznikl dostatečný prostor na to, aby se zde sešlo 40 – 50 chalupářů, oslavenec zaplatil sud piva a na velkém ohništi se na síti z prohazovačky grilovaly buřty a masíčko. Tento rituál funguje dodnes, ovšem aby se zaplnily všechny prázdninové soboty, platí, že sud dává i šťastný děd či praděd. Teď se proslýchá, že se chystá sud i na oslavu svatby v jedné chalupářské rodině.
Samozřejmě, že kromě hromadných slezin se konají i sedánky v menším kruhu sousedů či známých, kde se slaví i neokrouhlé narozeniny nebo se lidé sejdou jen tak, že se jim chce si popovídat u společně preferované značky piva. Není hezké, že jsou občas vystavováni posměškům jako by se vyčleňovali.
Kromě takových místních sešlosti se řadu let praktikovaly i týdenní shnilé jízdy po zemích českých. To se smluvili manželé z pěti – šesti chalup a společně na týden vyrazili někam do penzionu.  Přes den se konaly turistické vycházky, večer se společně sedělo, popíjelo a povídalo. Myslím, že poslední takový výlet se konal v roce 2004 na Pálavu na Jižní Moravě. 
Menší kroužek důchodců v posledních letech pořádá zářijový pochod někam do okolí (o vánočních pochodech ani nepíši, ty jsou známé ze samostatných článků).
Od té doby se uskutečnilo i několik zahraničních zájezdů do Turecka a na Kypr (většinu deseti – dvanácti účastníků tvořily naše chalupářky, doprovázené jako mravnostní dozor jedním či dvěma chalupáři).
Zvláštní pozornost si zaslouží i individuální  cesty za moře. Je mezi námi několik cestovatelů například  do USA, Kanady, Japonska či Jižní Ameriky.
Tak ať nám ty naše počty neřídnou a ať naše společné aktivity přetrvávají.

11. června 2017

Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide



Před pár dni to byly dva naše manželské páry z party, která vloni společně navštívila Harrachov (viz blog z června 2016), na pár dní v Beskydech.  Ostatním se to letos z různých důvodů nehodilo (ve stejné době léčba, výlet za moře a podobně).

Byli jsme v hotelu Relax v Rožnově pod Radhoštěm (jak naznačuje název, součástí pobytu bylo i několik masáží a léčebných koupelí). Počasí se po celý pobyt vydařilo (jen první noc pobytu byla bouřka a pršelo – ovšem ráno už bylo modro).

Pondělí jsme strávili cestou a pak prohlídkou města Rožnov.

Druhý den jsme vyrazili na nově vybudovanou dřevěnou rozhlednu nad městem, kterou před pár lety postavili podle sto let starého projektu Dušana Jurkoviče. Pak jsme prošli slavným valašským skansenem. Protože ten den tam bylo málo návštěvníků, věnovali se nám v řadě objektů a pověděli nám o historii obyvatel Valašska, předvedli nám starou kovárnu a i větrný mlýn v chodu! Večer jsme věnovali relaxaci a koupání v hotelovém bazénu.

Další den jsme autem vyjeli na Pustevny. Vyhořelý Jurkovičův Libuším je úplně rozebraný a pracuje se na jeho obnově, která má být podle informační tabule hotová za dva roky. Po hřebenové cestě jsme došli kolem sochy Radegasta až na vrchol Radhoště s kostelem sv. Cyrila a Metoděje. N zpáteční cestě jsme pojedli valašské speciality (polévku kyselicu a strapáčky) v místní restauraci Koliba.

Ve čtvrtek jsme zvažovali výšlap na Lysou horu, ale rozumně jsme naše staré klouby takového vysokohorského výstupu ušetřili a místo toho jsme si prohlédli Štramberskou trůbu a zajeli na Janáčkovy Hukvaldy. Ale i tak to bylo pár kilometrů do kopce a s kopce, protože naši předci zásadně stavěli hrady /asi kvůlivá rozhledu) na vrcholech kopců.  Ale našli jsme i Lišku Bystroušku, kterou před nedávnem ukradli nepřizpůsobiví sběrači kovů.


Poslední den byl návratový, ale komplikovaný. Nejdříve jsme navštívili sestřenici jednoho z cestovatelů poblíž věznice Mírov. Pak jsme se vydali napříč Českomoravskou vysočinou až ke hradu Lipnice. Sice jsme se nestihli podívat na Haškův hrob, ale zato jsme si tam u naší kamarádky (z pražských zimních sešlostí u záběhlického rybníka Hameráku) vyzvedli malou mramorovou desku pro syna jednoho kamaráda chalupáře (prý za účelem umělecké tvorby).

Pak už následovala jízda na sever do Trávníka. Ovšem protože naši silničáři pro nás opravují silnice a bylo páteční odpoledne, kdy tiráci šturmují a Pražáci míří na chaty a chalupy, několikrát jsme dlouhé minuty poskakovali v kolonách v místech se střídavým jednosměrným provozem. 

Ale na chalupy dorazili a pochvalovali jsme si pěkný výlet.

Dodatek:
Uvědomil jsem si, že na Moravě asi mají jiné agrotechncké lhůty, protože i v malých vesnicích měli pangejty a okolí silnic posekané /někdy i  louky, kde jsme si dělali legraci, že bílé baliky sena  v dálce jsou nehybné ovečky). Zato tady u nás jsou zatím silničáři, město, ale i dobytkáři v naprostém klidu. 

Dodatek 2:
Tak od včera dobytkáři v klidu nejsou a kolem horní části Trávníka se už seče (jen na to posečené leje). 😕
 

1. června 2017

Rozhledny a vyhlídky



Jak čteme v novinách, s rozhlednami se u nás roztrhl pytel, zvláště pak, když se staví za dotace. Tak se podívejme kolem nás, kde jsou.


Za mlada byly ještě na pár kopcích kolem nás dřevěné triangulační body.  Vlastně celá republika (vizprvní  obrázek)byla pokryta triangulační sítí (sousední body v dohlednosti) a pomocí této sítě se vytvářely mapy. V naší blízkosti stála ještě na počátku šedesátých let dřevěná triangulační věž na Trávnickém vrhu (vypadala jako ta na druhém obrázku, myslím, že byla krapet nižší). Už tehdy byly dřevěné nosníky dosti ztrouchnivělé a při lezení nahoru se věž poněkud kývala (!). 
Ovšem vršek Trávnického vrchu byl tehdy holý a byl z něj při příznivých podmínkách výhled na Jizerské hory a Krkonoše (viz další obrázek - zimní rozhled).


Dnes už se mapy vytváří leteckým snímkováním, takže ty věže zanikly, body však zůstaly v terénu vyznačené (na Trávnickém vrchu je vrcholový patník a u něj bíločervená tyč).
Pokud je mi známo, tak v našem okolí jsou vyhlídkové věže na Dymníku u Rumburka, na Vlčí hoře u Krásné Lípy, na Studenci u České Kamenice, na Jedlové,   na Stráži nad Sloupem, na Hvozdu (na německé části) a nyní přibyl i dřevěný vyhlídkový altán na Švýcárně (na svahu  Zeleného vrchu nad Drnovcem). Kovové jsou rozhledny na Studenci a nad Sloupem, ostatní jsou kamenné.
Na Luži je vyhlídková plošina s vyznačením, jak se kopce na horizontu jmenují.
Vyhlídka je samozřejmě i z Milštejna, ale dnes už je tam rizikovější výstup. V šedesátých letech tam byly dva žebříky, pak se lezlo celkem snadnými úseky po skalách a traverzovalo se úzké římse (leckdo si netroufl podívat se pod sebe!).
Vyhlídku si můžeme užít i z věže hradu Lemberk nebo z holého vršku Klíče. Směrově omezená vyhlídka je i na Dutém kameni u Drnovce nebo na skalách nad Jonsdorfem. A nemůžeme zapomenout i rozhledy ze zříceniny Oybin nebo ze skály Töpfer nad Oybinem.  Také vrcholová plošina Popovy skály nad Dolním Sedlem u Hrádku nad Nisou.
Minivyhlídka, vybudovaná zásluhou místního chalupáře, je i na cestě po Slepičárně nad Trávníkem.

 Takže těch vyhlídek je kolem nás dost a máme i dost kopců, aby se nemusely stavět vyhlídky v údolích, jen aby se utratily peníze z EU.


25. května 2017

Jede vláček motoráček



Městský úřad Cvikov oznámil, že i letos bude jezdit oblíbený vláček Cvikov – Jonsdorf - Oybin a zpět.

Bude jezdit od 6.7. do 24.8. tr. Každé úterý a čtvrtek. Odjezd ze cvikovského náměstí je v 9:30, návrat z Oybina je v 15:30 (trvání výletu je tedy poněkud delší než loni a umožní se v Německu poněkud rozhlédnout). Cena jízdenky bez ohledu, zda jde o dítě nebo dospělého, je 100 Kč, rodiče se dvěma dětmi se mohou projet se slevou za 300 Kč. Další změna je to, že místa ve vláčku budou na jízdenkách očíslovány.

Předprodej jízdenek začíná 1.6.2017přes  internetovou adresu www.vstupenka.cz

Pokud vystoupíte v Jonsdorfu, můžete navštívit Motýlí dům s exotickými motýly a terárii nebo zajít na vedlejší zimní stadion, který je přes léto upraven jako dům zážitků pro děti (rodiče si posedí v bufetu).

Kdo dojede až do Oybina, se může vyškrábat na zříceninu hradu a pozdějšího kláštera, která je přímo nad železniční stanicí, kde je i konečná vláčku. Zde je možno doporučit obejití celého skalního suku po okružní vyhlídkové cestě (v jednom místě jen pro štíhlé).




Další atrakcí ve Cvikově má být údajně letní divadelní představení ve cvikovském lesním divadle. Ale zatím mám informaci jen typu JPP.

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Přihlášení k odběru Příspěvky [Atom]